úterý 18. července 2017

Podzimní wishlist

Podzimní wishlist

polyvore.com


mám na wishlistě věci, které se opakují už z předchozích wishlistů. ale tenisky a perka prostě potřebuji. longchamp mám na podzim slíbenou od badboye, protože je prostě nejen krásná, ale je i praktická. podprsenka je taková ta pro matky. nevím, proč jsem si myslela, že těhotným se zvětšují prsa až v té finální fázi těhotenství, kdy se plní mlékem. vomyl. protože mně už není téměř žádná má podprsenka a budu muset nakupovat nové. křivák je na mém listě už dlouho. mám koženou bundu. vskutku koženou. ale už mele z posledního, ačkoliv ji miluju. fakt výborně posloužila. křivák si samozřejmě nepořídím od značky acne, ale někde klasicky v řetězci, přesto si ho přeju. a trenchcoat si plánuji pořídit už dlouho, ale ve finále mě nikde nikdy nic nezaujme, případně zaujme, ale to už venku přituhuje, a já to zase odložím. a jsem si vcelku jistá, že tak to bude i tento podzim. lol. na mém wishlistě je pak ještě bílá komoda z ikea a vysoká úzká knihovnička. a taky plínky. a kvalitní mejkap. podzim miluju. téra
můj pracovní život je tak nepracovní, že mě to všechno volno ani nebaví. teď nechci teda prudit ty, co řádně pracují celé léto s nárokem jen na pár týdnů dovolené. ale já asi nejsem člověk uzpůsobený na nic nedělání. je to příjemné týden. možná dva. ale třetí týden se vám to už zajídá. proto veškeré své kurzy beru i jako určitý druh socializace, kdy mám pocit, že je to téměř jako kdybych chodila s přáteli na kávu. akorát u toho hodně mluvíme anglicky. a to je snad ještě lepší. || v pondělí jsem odučila tři kurzy a bylo třičtvrtě na jedenáct. zamířila jsem do banky vyměnit nějaké kosmetické produkty za peníz. ano, i k tomu banka slouží. ve skutečnosti si jedna má známá vybrala trošku té mé kosmetiky, a veškeré směny, které s její rodinou provádím, chodím řešit do banky, kde pracuje živitel jejich rodiny a zároveň můj dobrý známý. a protože je tahle banka i místem, kde jsem hned po škole rok pracovala a lidi tam jsem si moc oblíbila, nikdy se tam nezdržím jen na pět minut. takže se z toho stala téměř hodina. po obědě jsem si kupodivu nezdřímla, ale přečetla jsem správnou pětku a prázdniny v maringotkách. || celé odpoledne jsem pak zasvětila hledáním batohů. už dlouho přemýšlím o batůžku. takový kompromis mezi městem a přírodou. nerada bych působila jako horal ve městě, či městská čůza v lese. samozřejmě se mi nejvíc líbil kanken. vůbec tenhle brand sleduju na instagramu, a já tam moc firem/značek/obchodů nesleduju. ale zcela upřímně, nechtělo se mi uvolnit tolik peněz za batůžek. cca dva či tři týdny zpět jsme se o batožině bavili na jednom kurzu s jedním z mých studentů. přesně jsem věděla, jaká je idea mého batůžku, ale nikde se nezjevoval. a včera mi v mailboxu přistál od toho studenta link na batoh mých snů. černý. simple. bez pičičandiček. pár kožených detailů. hranáč. a s téměř padesátiprocentní slevou. a tak jsem si ho objednala. nasdílela jsem ho na fb s dotazem, zda bych mohla být téra s batohem.  a jsem většinou najetá na to, že čím méně se něco lidem líbí, tím více se to líbí mně. s čím jsem ovšem nepočítala, byl fakt, že si mě většina dámského osazenstva mého fb spojí s břichem, a začnu dostávat rady ze života matek, jak to je s batohem, dítětem, a poté se z toho stanou komentáře jak jsem se cítila po porodu. huh. jak mi pája pak napsala do messengeru, kupu věcí myslela v legraci, a hrozně jí štval fakt, že v těhotenství se z ní stalo to břicho. tzn. většina lidí už pak nemá jiné téma k hovoru s vámi, kór pokud je ten člověk sám rodič. má pocit, že o nic jiného než o bodré rady zasloužilých rodičů nestojíte. proto jsem byla minulý týden víc než vděčná, když jsem se sešla s aničkou, a většinu času jsme se bavily o wimbledonu, tour de france, sportu obecně, britské královské rodině, cestování, a dětské téma téměř nenaběhlo. je to dáno tím, že dítě nemá. a já musím říct, že se s těmi bezdětnými cítím líp. je pár kamarádek matek, které považuju za normální i poté, co povily čerstvou člověčinu, ale věřte, že jich není zase tolik. 

dnes jsem si přivezla domů na jednu noc svého psího kámoše. prázdninuje na chalupě, a mně doma moc chybí. takže se dnes celé odpoledne mazlíme, tulíme a já mu dopřávám pořádnou dávku podrbáníčka. těším se i, že se mi dnes stočí k nohám a budu vědět, že je svět v rovnováze. zítra ho před mými třemi kurzy odvezu zpátky na chalupu, kde se s ním pak shledám až zase v pátek v podvečer. ve čtvrtek totiž vyrážím do prahy. k chandlerovým. gábor už bude velký roční kluk. tam je právě super to, že ket to mateřství nesemlelo, a proto k nim i během roku nesmírně ráda jezdím. a veze mě tam badboy kamionem! lol. odpoledne se ovšem od mé oblíbené rodinky trhnu, vyzvednu v našem mase moji kamarádku eriku, a vyrážíme na adolfa borna. a do werichovy vily. nejspíš jsem to tu už zmiňovala, ale je to vážně highlight mých posledních dní. a příští pátek či sobota ráno pak do liberce. po sedmi letech. těším se, až se vrátím na místo činu. 

minulou středu měl badboy narozeniny, a zároveň jsme měli společných sedm let. panečku. nijak jsme to neslavili. řekli jsme si, že až se nám to časově sejde, zajdeme si spolu na dobrou večeři. jsem ráda, že ho mám. je to taková moje opora, moje rodina, což se teď ještě víc bábetkem zpečetí, máme nejlepšího psího kámoše, máme svoje doma. a i když si někdy lezeme na nervy a máme jiné zájmy, tak je nejlepší na světě vedle něho usínat a vedle něho se probouzet. 

jo a jestli někdo fandíte na tour de france froomovi, tak mi to ani neříkejte! téra

neděle 16. července 2017

užila jsem si společensky milý týden. v pondělí myslitelka věrka, ve středu anička&liška, ve čtvrtek irská sekce naší rodiny. ve čtvrtek jsem viděla na ultrazvuku svoje miminko. pohlaví potvrzeno. po návratu domů jsem se těšila na úklid špajzky a četbu knihy. téra míní, aktuální stav mění. usnula jsem jako špalek. a těch snů! vzbudila jsem se půl hodiny před tím, než jsem se chystala odvézt svého psího kámoše na stříhání. tzn. že jsem spala přes tři hodiny. málem mě piclo. odevzdala jsem psíka do rukou paní kadeřnice. držel se mě kolem krku, nechtěl se pustit, a přesto jsem ho tam nechala. a nad (hnusnou) okurkovou limonádou jsem dočetla krávu nebeskou a rozečetla příběh nového jména od eleny ferrante. když tu náhle se v roztomilé kavárně zjevila i moje nejmilejší seniorská studentka se svým přítelem, a tak jsem zbytek stříhacího času strávila v jejich příjemné společnosti. || protože minimalismus vládne mému aktuálnímu světu, po zúžení šatní skříně, kdy mám tak variabilní oblečení a chybí mi jen pár kousků, jsem se rozhodla to samé provést na instagramovém účtu, kde jsem to promazala, a poté se přesunula do svého kosmetického koutku, odkud jsem vyřadila přes dvacet kousků kosmetiky a rozhodla se je za lidové ceny rozprodat. pár jich zítra bude mít nového majitele. nejsem schopná to spotřebovávat, a navíc mě některé kousky už prostě nebaví. a protože na počátku podzimu se chceme pustit (resp. já, badboy koulel vočima) do malé proměny ložnice, chci toho vskutku vlastnit nemnoho. a navíc, prodám-li to všechno, koupím si jednu hezkou lepší věc. když tady tak koukám na tu kupu, které se chci zbavit, napadá mě ještě x dalších produktů, které asi už nechci. asi je dofotím a nasdílím. || v ikea jsem si vybrala komodu a knihovničku pro dítko, protože přeci jen těch pár svých věcí někde mít musí, lol. a navíc to jsou kusy nábytku, které budou použitelné i na "až bude větší/velké". k tomu vybílíme znovu ložnici a bude! || o víkendu jsme byli s badboyem dvakrát na houbách. včera i s jeho mum. cestou do kopců autem jsem spatřili pána s plným košíkem. když jsme vklouzli do lesa, badboy hned zahlásil, že našel, jenže pak ticho po pěšině. až téměř do konce. bylo to jen na slabou kulajdu. a dnes jsme nemohli spát, a tak jsme vyrazili do jiných lesů. a našli jsme. začalo to vlastně podobně jako předchozí den. badboy modráčka, já praváka. a pak nic. dlouho nic. a pak jsme objevili les, kde jsme chodili skrčení, přeskakovali potůčky a bystřinky, občas uklouzli po větvích, kapalo na nás ze stromů, ale my sbírali a sbírali. a tak jsem doma uvařila houbový guláš, z chalupy si přivezla dvě stará řešeta, a suším si na horší časy. to jest na zimu. || v pátek dostala moje suzuka technickou, šli jsme z toho na skvělý oběd, jenže po návratu nás doběhla realita, ford měl pod sebou kaluž brzdové kapaliny. den předtím jsem badboyovi říkala, že se mi zdá, že mám dlouhou brzdnou dráhu. tvrdil mi, že je to tím, že focus je o šest set kilo těžší než moje baleno. ale pak zjistil, že se vskutku něco děje. trvalo to dva dny, než to dal dohromady, ale zase můžeme brzdit. || v sobotu jsem jela na chalupu, kam přijela návštěva z prahy. teta lenka mi hned na začátku řekla, že bych už měla sedět ve vikýři a vyhlížet čápa, ale ještě je přeci jen troška času, lol. pak odkráčeli do babiččina údolí, a já usnula hned ze začátku tour de france. to už zvonil telefon, že mohu za nimi přijet. poprvé jsem šla do viktorky - hereckého domu, kde je kupodivu velmi vkusná restaurace. a obrázkem ivy hüttnerové s janem werichem a jeho vilou jsem se naladila na příští týden, kdy budu čtvrtek a pátek v praze, a ve čtvrtek jdeme s erikou na výstavu obrazů adolfa borna do muzea kampa, a pak právě nakouknout do werichovy vily. moc se těším. a do prahy i z prahy jedu náklaďákem. lol. btw ale zjištění, že už i od nás do prahy jezdí busy student agency, resp. regio jetu. || včera mě naštvala stáj astana, že v tom arua nechala sama, a froome si opět oblékl žlutý dres. dnes už to vypadalo tak nadějně, že by ho mohl zase někomu předat, ale nakonec stála štěstěna opět na jeho straně. nic proti tomu chlapíkovi nemám, ale zkrátka mám jiné favority. úplně mě mrzí, že už je jen týden před námi, a pak zase tour de france až za rok. moc mě to totiž baví. téra

úterý 11. července 2017

nazvala bych tento den dnem, kdy nemám příliš náladu. včera jsem brzy ráno jela do firmy, kde mám dva kurzy. jeden proběhl, druhý se na místě zrušil. a protože ho nemám přes jazykovku, která má pravidlo, že nezruší-li klient zavčasu, platí, a já si tyhle podmínky nestanovila, trošku namíchlá jsem odjela domů. pak jsem si ovšem dala milý kurz u dannyho a bylo líp. na oběd jsem si došla k vietnamcům, a domů si přinesla rýžové nudle se zeleninou a krevetami a mlaskala jsem si. poté šlofík na gauči, vzbudil mě pán z dpd, že veze balíček, a pak už jsem vedla psího kámoše k rodičům, aby s nim opět zmizel na chalupě, a já se vydala nejdřív do knihovny pro dvě zarezervované knížky, a pak na setkání s jednou z myslitelek. pár let na vejšce, a jedno parádní léto v irsku. to nás s myslitelkou spojuje. když jsme se viděly naposledy, byla nezadaná a posmutnělá. teď už je z ní vdaná paní. intermezzo dva a půl roku. bylo to báječné. čtyři hodiny jsme seděly a povídaly. a pak zase odjela do krajského města. a já doma opět vytuhla. pak se akorát přes vanu překulila do postele a už jsem opět nevěděla o světě. || a dnes nevlídné počasí. ně vůbec nevadí. ale čekala jsem ty bouřky, a prostě nic. je to takové nijaké. za deště na lymfo. předtím sms z firmy, že první kurz ruší. ovšem zaplacený. jela jsem tedy jen na jeden. a pak doma jak jinak, než usnula. já jsem prostě hrozně unavená. byť ještě nic nevím, glykemická hodnota není zase tak vysoká, na lymfo mi dnes řekla sestřička, že tohle není žádná tragédie, tak jsem stejně už nastudovala stravovací režim, a snídaně mi dávají zabrat. v podstatě je tedy vynechávám. což je asi ještě horší, než si udělat ovesnou kaši. ale polévka a tmavý chleba, který tam doporučují, po ránu? je mi z té představy nevolno. také se samozřejmě snažím vyhýbat všemu, co obsahuje sacharidy, což jde dost těžce, když jsou ve všem. doma piju jen litry vody a čaje s citronem. jedině si trošku vyhodím z kopýtka v kavárnách. ale všechno tohle, včetně těhotenství, má na mě vliv takový, že jsem prostě bez energie. a vlastně dokud mi asi neřeknou co a jak, měla bych se na tyhle (ne)snídaně vykašlat. || za půl hodiny mi začínají dva kurzy. nárazové. jedna má známá potřebuje vyzjistist, co její dcery ve skutečnosti (ne)umí, a tak mám nejdřív hodinu s jednou, a hned poté s druhou. a pak padla, a zítra nanovo. ale těším se na podvečerní posezení s aničkou a liškou. || ve čtvrtek uvidím na ultrazvuku svoje miminko, předevčírem jsem cítila poprvé pohyby. na jednu stranu úplně nádherné, na druhou ne úplně příjemné. ale je tam! || v pátek má badboy dovolenou, jede s mým autem na technickou. a pak si říkám, bychom mohli vyrazit na houby, nebo alespoň v sobotu brzy ráno. || můj psí kámoš bude mít ve čtvrtek konečně letní sestřih, parádník, a pak se pojede ukázat irskému příbuzenstvu. tedy musím to vyjednat. || jdu se hodit do gala, aby se mě studentky nelekly. byť tam sebou asi plácneme na gauč a budeme mít anglické povídání na pohodu. || ale stejně, už abych byla doma. téra

neděle 9. července 2017

7.7. // Má to být nejpohodovější týden za poslední měsíce. A také je. Pondělí jsem začala odběrem krve, abych si úterý dala opáčko, protože mě čekal test na těhotenskou cukrovku. Už pár týdnů jsem věděla, že mám zvýšenou glykemickou hodnotu, proto jsem tam byla odeslána o pár týdnů dříve. Dokonce věděli, že mám ten index vyšší, proto mě překvapilo, že mi vezmou krev, a budu-li mít hodnotu vyšší, nemůžou mi provést test. Nepřekvapivě jsem měla hodnotu stejnou jako měsíc před, tak jsem šla domů. // Vyřídila jsem si změnu pojistky, pobalila věci, a vyrazila na chalupu, kde už na mě čekala psí smečka. Naši se chystali na dovolenou, a já se začala zabydlovat. Mum mi tu nechala perfektní detektývku Podvedená od naší oblíbené Charlotty Linkové. Báječně jsem si početla. Poté jsem sáhla po Camille Läckberg, od které jsem už kdysi také četla nějaký detektivní román. Tentokráte jsem si půjčila Vražda s vůní mandlí. Musím říct, že takovou sračku jsem nepřečetla ani nepamatuju. Už v pondělí jsem přečetla knížku napsanou jakousi Islanďankou, která si hlavně vede blog o Islandu a jeho obyvatelích, a takové krátké statě použila i v knížce, náramně jsem se nasmála. A dnes začínám knihu Davida Duchovnyho, lapače ufounů, a jeho Krávu nebeskou. // Včera nám vskutku nečekaně přijela návštěva. Sestřenice s rodinou, jen tak na den. A my je přemluvili, aby zůstali do dalšího dne. A tak jsme si užili báječný den, seděli dlouho do noci, a ještě tu pobyli dnes dopoledne, a teprve po obědě se vypravili domů. Tahle spontánní setkání jsou stejně bezvadná.  Dnes po jejich odjezdu odjel i badboy s mojí károu, která má technickou jen do neděle, což jsem zjistila dnes, takže zítra mi ji jeho taťka vezme „na prohlídku“. Nepřišel nám jeden objednaný díl – prý brzdové válečky – a tak badboy celý den strávil broušením těch stávajících a natíráním ramen. Můj balík, jak své suzuce něžně říkám, je pořád fešák od pohledu, ale rok výroby se datuje už sedmnáct let zpátky, a tak občas nějakou tu vadu může mít. Ale já nemůžu říct ani slovo, za šest let společného života mě ani jednou nevypekl. Zatímco ho badboy vyfešákoval, já na chalupě sledovala tour de france, a vážně tvrdím #noSagannoTour . Poté jsem si pustila všechny čtyři nové díly Gilmorek, které jsem už sice viděla, ale jen jednou, samozřejmě jsem některé části posouvala, protože nezasvětím šest hodin sledování, z toho dvě hodiny je městská rada ve Stars Hollow. A taky mě nějak iritují plastiky Lorelai. A pak jsem v útrobách svého notebooku zcela náhodou narazila na milý film Za láskou vzhůru. Netuším, kde jsem k němu přišla, ale byla to přemilá podívaná. // Prý ještě nesvítí mlhovka. A až začne svítit, budeme s badboyem nakládat asi pět kilo masa, které jsme koupili na zítřejší narozeninové grilování. Máme akci pro pár přátel.  Já slavila před dvěma týdny, badboy slaví příští týden, tak už je to taková naše společná tradice. // V neděli se vracíme zase domů. V týdnu mě čekají čtyři lymfomasáže, ultrazvuk na gynekologii, kde uvidím zase svoje bábetko, nesmírně se těším. Po třech letech se v pondělí uvidím s jednou z myslitelek, která se čerstvě před týdnem vdala.  Čeká mě pár fajn kurzů a kupa relaxu. Téra

pondělí 3. července 2017

přestal mi fungovat google chrome. i přes odinstalování a znovu nainstalování se nic nezměnilo. ani napodruhé, a tak teď jedu na jakémsi prohlížeči od seznamu a snažím se s ním sžít. explorer vůbec nepřipadá v úvahu, a po chrome se mi stýská. ale můj notebook už je vetchý stařík, takže to možná nebude prohlížečem, ale samotným laptopem. přeci jen už si moje maličká toshiba jeden osmý rok života. badboy má ještě staršího veterána, kde už je smrt taktéž otázkou času, tak si vybíráme, který si koupíme. vzhledem k tomu, že většinu času trávím na internetu přes mobil, tak je asi zbytečné, abychom měli dva notebooky. já jsem tak moc technický typ, že sice máme tablet, ale vůbec ho nepoužívám, takže asi nový notebook bude dobrá alternativa. a ještě akutněji potřebuji externí disk. protože jsem flink, ještě jsem nikam nepřesunula svoje účetnictví posledních let, mám ho krásně ve složce, ale vzhledem ke stáří ntb, se mi to nezdá jako úplně nejbezpečnější možnost. || včera jsem vycídila celý byt. vlastně jsem po dobrodružné cestě náklaďákem měla pocit, že mám volný den. jenže jsem si s hrůzou uvědomila fakt, že jsem slíbila nejpozději v neděli zaslat seniorům 150 vět na překlad, aby přes léto anglicky nezakrněli. a pak nastala ještě větší hrůza, když jsem si uvědomila, že jsem ještě přislíbila v jedné firmě během víkendu přeložit do angličtiny titulky k videu. slovní zásoba trošku mimo můj záběr, ale nakonec brý a bavilo mě to. a pak už jsem se rozhodla, že to musím všechno doma přebrat a vytřídit. což dělám relativně často, takže nám toho brzy doma příliš nezbyde. vyrobila jsem si rozprašovač vody na malou orchidejku, vydrhla koupelnu, přerovnala sobě i badboyovi garderobu, uložila nově některé věci, převlékla postele, vyprala kosmetické štětce, vyprala dvě pračky. badboy si pak myslel, že mě něco naštvalo, protože právě tohle tropím, když mě něco namíchne. ale já to dělala z čiré radosti. 

dočetla jsem včera modlitbu za černobyl. žádné lehké téma to tedy nebylo, ale to jsem samozřejmě ani nečekala. přečetla správnou pětku na útěku, a pustila se do severské detektývky žízeň od jo nesba. || také jsem objednala z ebaye to nejroztomilejší černé body na novorozeně, protože růžová a modrá mě nezajímá. a spokojeně usnula. v noci jsem se budila, protože mě teď dvě rána čekají na lačno, a to já těžce nesu. snídaně je základ, snidani potřebuju. a tak jsem se už předem raději budila hlady. dnes jsem byla jen na krvi, a sestřička mi řekla, že jsem se tím vůbec neměla trápit, že dnes není potřeba, abych nic nejedla. čert se v tom vyznej. když jsem byla na krvi posledně, nesměla jsem předtím nic jíst. zítra jdu na cukrovkový test, už teď je mi z toho blivno, a to se nesmím předtím ještě ani nasnídat. labůžo. 

nebudu si kazit den. jdeme za chviličku s mým psím přítelem na kurz angličtiny, poté dorazí další studenti k nám domů, a pak mě čeká úprava pojistky, kterou chci změnit, trošku té banky, knihovna, kde se musím napakovat na příští dny, a kafe s markét&jířou. a to jsou krásné vyhlídky. || a protože byl badboy včera v lese, a hub bylo pomálu, sbírali se svojí mum i borůvky, přinesl domů sklenici. a protože je mi líto jeho píli neocenit, a borůvky sežrat sama, rozhodla jsem se ho k večeři pohostit domácími borůvkovými knedlíky. jsem prostě hospodyňka. téra

neděle 2. července 2017

nakonec jsem to tu nechala docela dlouho ležet ladem. napsala jsem dva posty, ale nezveřejnila je, byla to taková všednodenní rutina. nic speciálního se nedělo. ke konci června jsem oslavila třiatřicetiny, a čím dál víc se těšila na konec školního roku. poslední týden byl hektický plný závěrečných hodin, aranžování květin doma do váz a hlavně spánku, který jsem každý den po příchodu domů potřebovala. moje těhotenství se aktuálně přehouplo do pátého měsíce, a moje vize toho, že nějaké nové džíny si pořídím až v září, padla za své, protože mě všechno příšerně přes bříško škrtí. teď mě čekají v pondělí odběry krve, a v úterý pak cukrovkový test, a pak už si budeme s badboyem užívat společného pětidenního volna. můj režim přes léto bude hodně volný, deset až dvanáct kurzů týdně, čtvrtky a pátky nejspíš volné úplně. to chceš. || v pátek jsem se nechala překecat macem, ať s ním a dalšími po dlouhé době vyrazím na zahrádku. sis&tony odjeli do hor, badboy byl ještě na cestách, liška ve varech, takže jsem se octla ve společnosti maca, honzy a pěti macových kolegů. normálně jsem se za jejich mluvu nesmírně styděla, protože jejich přisprostlé a sexistické žvásty slyšela celá zahrádka. opět jsem se ujistila v tom, že někteří jsou fakt burani. a po relativně krátké chvíli se odebrala domů. v sobotu jsem macovi poslala sms, ať mě příště na takovéhle primitivní sedánky vůbec nezve. on se považuje za světoběžníka a člověka, co ví, ačkoliv byl jednou v řecku a jednou v chorvatsku, o jeho životním tempu a stylu si myslím své, a ne vždy jen proto, že vás váže s někým dlouhodobé přátelství, musíte z určité sentimentality sedávat v pátek v hospodě dál. byla jsem takhle po dvou měsících, a pokud se toho sezení nebude účastnit naše obvyklá parta, odmítám na tyhle primitivní akce chodit. nemám to ve svém věku a stavu zapotřebí. a nechci mít kolem sebe lidi, kteří mi připadají pitomí. 

včera jel badboy do práce a cestou zpět volal s dotazem, co bude k obědu. bezradně jsem krčila rameny, tak mě pozval na oběd. poté jsme strávili príma tři hodiny u jeho mum, a pak jsem se přesunula na kafe s markét&erikou. a bylo to bájo. || dnes časná vstávačka, což nebylo úplně nejjednodušší, protože můj psí kámoš je poslední dobou ještě víc přítulný než normálně a v noci se stále chodil mazlit, ale vstala jsem před půl sedmou a vyrazila s badboyem. slíbila jsem mu, že jednou s ním vyrazím s jeho pracovním vozem. a tak jsme jeli nakládat. já s knížkou, jak jinak. a protože nebylo horko, projížděli jsme vesničkami, mezi loukami, poli a lesy, všude šla pára z lesů, tvářilo se to houbově, do toho lehce poprchávalo, úplně jsem vrněla blahem. mám tohle počasí ráda. i v létě. a teď naložil badboy svoji mum a našeho psího kámoše a jeli houbařit. prý rostou.

já jsem konečně přečetla a dočetla v lese visí anděl  od samuela bjorka, což mi přišlo o chlup lepší než sova, ale nemohla jsem se začíst. až v druhé půlce knihy to začalo mít teprve trošku říz. a pustila jsem se do knížky modlitba za černobyl. síla. čekám na houby, abych mohla uvařit houbový guláš, a mezitím si zalezu, abych knížku dočetla. téra