neděle 19. listopadu 2017

třičtvrtě na šest a já jsem už vzhůru. mám vyvenčenou psí smečku, jsem po snídani, oblečená, umytá, nakrémovaná, poslouchám nějaké yt video a chystám se číst z rodinné kroniky od karolíny světlé. tři dny volna znamenaly, že jsem dočetla anglické listí, ani za mák nepohnula knihou zahradnictví, přečetla od francois saganové mé nejhezčí vzpomínky, poté jsem vyndala z knihovny matka davida s., narozeného 3. července 1959, takový smutný drogový příběh z nizozemí. koupila jsem si ji ve výprodeji v knihovně za pětikorunu. mám radost, že zase literárně trošku žiju, protože jsem to flákala. nějak mi nepřicházela slina a nešlo to. do porodu těch osmdesát knih asi fakt nedám. začínám knihu číslo 64, a termín mám za necelé čtyři týdny. to bych musela číst průměrně čtyři knihy týdně. ale nikdy neříkej nikdy. čeká mě poslední týden práce, a pak volno. ačkoliv jsem si udělala seznam toho, co musím zmáknout. vyřídit účetnictví za rok 2017. resp. připravit si ho, aby až mi dorazí v lednu přehled ze sociálky a zdravotní pojišťovny, odvezla všechno účetní a nemusela se tím víc zabývat. zabalit si tašku do porodnice, připravit chlapečkovi věci na odchod domů, vyzvednout vánoční stromeček a nazdobit ho. těším se na aranžování adventního talíře. no asi takhle. už od září mám z ikea čtyři adventní svíčky, a věnec už léta nevedu. mám od mamky vyroben keramický talíř zajímavého tvaru, a na něj svíčky nainstaluju, přidám občas nějakou pičičandičku v podání smrkové větvičky, pomeranče, jablka, ořechu, tradááá. většinu času jsou ale svíčky na talíři osamělé. a mně se to tak líbí. || v pátek jsme si vyrazily s aničkou&liškou na předadventní kávu, áňa pro nás měla oriflame. hezké, roztomilé. ale asi jsem z katalogové kosmetiky zase na chvíli vyléčená. mě baví, když si můžu věci osahat a očuchat live. || mám tady od pátka oba pejsky. jak svého boříka, tak dorotku od rodičů. za dva týdny jí bude patnáct let. hvězdička naše. je s ní ale trošku těžké pořízení. vždy to byl velmi svéhlavý westík, ale postupem věku se z ní stala dáma se všemi neduhy. takže už cca přes rok neslyší, na blízko blbě vidí, nerada se mazlí, člověk ji může hladit jen když má ona náladu. a často nemá v noci chuť spát a vymrzuje. a protože se občas stane, že třeba omdlí, motá se a tak, tak jsem z toho čím dál víc nervoznější, mám-li ji opečovávat já. přes léto jsem si na chalupě tak nějak zvykla, ale teď je to opět nárazově, a tak jsem trošku neklidná. seznala jsem, že nejlepší bude, budu-li ji mít neustále na očích, a tak jsem si ji večer přinesla do postele. krásně usnula na polštáři, a já si přichystala polštář druhý. v deset jsem ji ještě vzbudila a šli jsme je oba s badboyem venčit. jenže milá zlatá už pak nechtěla zamhouřit oka, trajdala po posteli, dýchala, chtěla pořád seskakovat, což mi připadá krajně nebezpečné, když parkety kloužou, jí se rozjíždějí packy a chodí jako zeman (to řekl ve čtvrtek náš taťka). takže jsem ji neustále hlídala. lezlo to nejspíš na nervy jí, a lezlo to na nervy i mně. o půlnoci počůrala pro jistotu parkety. badboy toho měl už plné zuby, šel si ustlat na gauč, ať si prý dorotka lehne na jeho půlku postele, spí, a já mám klid. jenže to nepřijala s povděkem, ale ťapala po bytě po parketách, hlasitě dýchala, což zapříčinilo, že ani já v ložnici, ani badboy v obýváku jsme nespali. ve dvě ráno mi dávala ostentativně najevo, že by šla znovu ven. tak jsem se oblékla a šly jsme. do třičtvrtě na tři jsem pak u ní seděla, hladila ji, a ona usnula. v sedm už dusala v ložnici po parketách a hlavičkou naznačovala směr dveří. takže další venčení. sobotu v rámci možností prospala. i dnešní noc prospala. jenže to se zase spalo blbě mně. včera mě po dlouhé době zase hodně bolela třísla a přidala se kyčel. při nákupu v hypermarketu jsem se statečně zapírala o košík a nevěděla jsem, zda se každou chvíli nerozbrečím. navíc jsem si všimla pár soucitných pohledů, musela jsem vypadat, že už téměř rodím. doma jsem si uvařila čaj, připravila večeři, zapálila svíčku, napustila vanu, četla si. badboy jel skládat kamsi do jablonce, takže přijel až po deváté. mě ta samota tentokráte vůbec nevadila, právě naopak, to sychravo venku mi dělalo hrozně dobře. a vyhlížela jsem sníh. ten k nám do města ovšem nepřišel. sněžilo na kopci nad městem, ale tady dole nic. || dnes mě čeká kreslení do památníčku, doufám, že letos naposledy. dovymyslím co na kurzech poslední týden. musím dovytunit domácí úkoly pro seniory na další dva měsíce. a stejně vím, že během dopoledne si ještě zalezu do postele a zaberu, protože je pro mě šest hodin spánku nesmírně málo. hezkou neděli. téra

čtvrtek 16. listopadu 2017

přesně měsíc do cíle. resp. do termínu. zajímalo by mě, co znamená sen, kdy se vám narodí dítě, které se přemění v kočku. doufám, že si nemám pořizovat ještě kočku. protože domácnost s psíkem a miminkem, a od února zase prací, to s kočkou dohromady moc nejde. kočky se mi líbí na fotkách, ale v reálu nejsem kočičí žena. jsem taková psí matka. trošku se cizích psů bojím, ale většinu bych jich okamžitě ňuchňala. || včera večer jsem chtěla předejít tomu, že občas zapomenu... no asi takhle... jdete-li do poradny, máte s sebou nosit moč ve skleničce. ranní na lačno. normálka. asi to tak funguje i u jiných lékařů a vyšetření, ale já nikam jinam nikdy moc nechodila. v počátku jiného stavu se mi stalo, že jsem zapomněla, pak jsem se z toho vystresovala a bála se vysokého tlaku. takže jsem si včera přeříkala, jak to musí být, nachystala si skleničku na toaletu a šla se ukolébat ke spánku. v šest ráno jsem šla poslepu na záchod a na skleničku zapomněla. tradááá. takže jsem pak už nezalezla do postele, ale chodila po bytě, abych vzbudila dítě v břiše, a to mi maličko prošláplo močový měchýř, pak jsem vypila konev studené vody s vymačkaným citronem a půl litru čaje. normálně chodím tak dvakrát do hodiny, tentokráte se nedělo nic. hlady jsem už šilhala, ale nemohla jsem si udělat snídani a hodit se do pohody, protože prostě tohle musí být nalačno! no zadařilo se nakonec, že jo. úplně se vidím příští čtvrtek, jak se zase na té míse vzbudím a zakopnu o skleničku na podlaze. a zase budu lemtat litry všeho možného, jen aby se mi měchýř znovu naplnil. || až na tohle malé extempore jsem si libovala, jak jsem si všechno nádherně předpřipravila, žádný stres. jela jsem do knihovny na angličtinu, v dobrém rozmaru jsem před sebe pustila v knihovně hocha, protože já jsem chtěla zjišťovat, zda mají nějaké nové knihy, tak aby nečekal. šel si nechat okopírovat půlku sešitu matematiky. twl. a když jsem předstoupila před studentstvo, uvědomila jsem si, že nemám mobil, že je doma na nabíječce. šlo by to i bez něho. ale měla jsem v něm stáhlou písničku jingle bells, kterou jsem chtěla pouštět dětem ve školce. my už jsme totiž v módu vánoc. || cestou z poradny, kde seznali, že nejsem úplně ok, a potřebuji jakési čípky, aby byl i pan mimino v pořádku, jsem se stavila v albertu pro kus pečiva k obědu do auta. pán, který si nesl vajíčka, mě pustil ve frontě před sebe, protože mám jen jedno pečivo, což je méně než jeho jedna krabička. lol. a pak dodal a taky jste krásně těhotná. jakože chlapi jsou na mě úplně ťuťu ňuňu milí. tohle mi bude asi po porodu chybět. po třech hodinách ve školkách vím, že už fakt potřebuju volno. šla jsem s psím kámošem bivakovat na kávu k taťkovi, což bylo moc fajn. a protože jsem si dnes od jedné známé přivezla úžasnou starou přepravku z roku 1971, kterou jsem chtěla použít na svůj nový noční stolek, těšila jsem se, jak budu zabydlovat. nakonec mi však bylo líto, že tenhle starý skvost bude zastrčen v rohu ložnice, a tak jsem ho převelela do obýváku, kde se z bedýnky stala opět regulérní bedýnka, ve které uchovávám gramofonové desky, větší knižní publikace, a na bedýnce stojí mamčin obraz londýna. tradááá. a teď už skoro spím. jakože vážně. grogy. jdu vyvenčit psího kámoše, vzbudit badboye a nasměrovat ho z gauče na lóže, píchnu inzulin a padnu za vlast. zítra je taky den. téra

středa 15. listopadu 2017

secondhandy.

největší hardcore mi připadá vyřešit vnitřek postýlky. miminka nespí na polštáři. ok. ale sehnat miniaturní prostěradýlka či peřinku, to je docela umění. vím, že většina mimin spí v zavinovačce (ale tuhle informaci vím fakt teprve krátkou dobu!). já to pořád beru podle sebe, že jakmile nemám dva velké polštáře a duchnu, kterou jsem zakrytá až po čupřinu, připadám si nekomfortně. a vzhledem k tomu, že to bude můj syn, mám pocit, že to musí mít od miminka hozené úplně stejně, lol. prošla jsem dnes i jysk a nic. a teď pátrám po netu, a asi bábetka fakt nic moc nepotřebují. takže má malou flísovou deku, kterou jsem mu včera vyprala, protože to je teď všechno moje obsese. cokoliv, co se ho nějak týká, vyprat. a odstříhat z toho všechno, co by ho mohlo tlačit. jsem debil, no. lol. ale beru to dle sebe. a také si říkám, že on bude fakt miminečko, a ty jsou na všechno ještě citlivější než já. || asi musím působit hrozně militantně, ale vím přesně na co jsem alergická. často na mě vyskakují na fb takové ty fotky stylizovaných téměř nahatých miminek s mašlí na hlavě. má to být roztomilé. a rodiče nad tím ochají a achají. ale mně je těch dětí tak líto. takové cvičené opičky hned od narození. jednou jsem se pod fotkou, která na mě vyskočila, zeptala, zda se to dítě cítí dobře. nic víc, nic míň. odpověď od fotografky byla taková, že kritizuji její práci a rovnou mě zablokovala. přitom já se jen zeptala. tak asi je to moc příjemné. ale proti gustu. // ráno jsem se dnes přinutila vstát po osmé, ačkoliv jsem si připadala jako mrtvolka. jenže to volné dopoledne a popoledne, kdy jsem nemusela nic, jsem nechtěla jen tak prospat, a tak jsem se přemohla, nasnídala se, vyvenčila svého psího kámoše, zkulturnila se a vydala se na procházku zase do bazaru. a nekoupila si vůbec nic. pár věcí mi sice padlo do oka, ale neseznala jsem, že je nutně potřebuju. pamatuju si, kdy jsem v hrabáku nakupovala hodně a ráda. stále tam nakupuju ráda, ale mám asi jiné požadavky...

... co si tam nikdy nekoupím, jsou produkty řetězců typu newyorker, kik, ale třeba i lídl. nějak nevidím smysl dávat o třicet korun méně za věci, které bych teoreticky mohla mít z těch obchodů nové. říkám teoreticky, protože ani v praxi tam nerada kupuju oblečení. vím, že o kvalitě lídlu se píší litanie, ale mě zatím nic nijak extra nenadchlo. nejsem v sekáči odvařená ani z produktů dalších řetězců jako je vero moda, h&m, c&a. tam už je rozdíl v ceně nové věci a nošené značnější, ale kvalita ušití, viditelné onošení, případné žmolkovatění mě nepřesvědčí. naučila jsem se řídit pravidly, která pouští do světa ti sekáčově zdatnější a zkušenější než jsem já. a to já v nich nakupuju léta. věci si osahat, prozkoumat materiál, značku, omrknout, zda to nemá nějaké vady, a pak teprve přemýšlet. musím říct, že velmi často používám google přímo na místě činu. zrovna v neděli jsem objevila na štenglu velmi zajímavé sáčko. úplně mimo můj záběr vkusu. ale na omak úžasné, od pohledu bylo jasné, že jde o kvalitní kousek. vyrobeno v anglii. hodila jsem značku do googlu, byla to nějaká britská návrhářka. bylo mi líto, že lidi jdou po drekách, a něco takového tam nechají. ale jen jsem sako vrátila na štengl, přiklusala paní, vzala ho do ruky, já ji seznámila s výsledky mého gůgl bádání, a paní si ho odnesla. win. mám z tohoto bazaru kabát s 80% podílem vlny. měla jsem koženou, skutečně koženou bundu. až zub času a onošenost se na ni promítla tak, že jsem ji zrovna včera po pěti letech vyhodila. mám ze sekáče kožíšek, který je opravdu teplý. háemkový kabát, který však vyšel asi na sedmdesát korun, je elegantnější, a já se v něm cítím báječně. měla jsem i dva kašmírové svetříky. jakože fakt kašmírové. ale oba mi ve finále nějak nesedly barvou, tak jsem je časem poslala dál. mám už léta z hrabáku lakovanou růžovou hranatou kabelušku vyrobenou v 50. letech někde v itálii, tenkrát jsme s paní prodavačkou taktéž dohledávaly přes internet. stála mě dvacku. a byť to nemusí být barevně něčí gusto, já ji ráda nosím večer do baru, do společnosti, ale klidně i do divadla. k mým celočerným outfitům je parádní. dokonce se jednou natolik zamlouvala známé mojí mamky, že s ní šla i na svatbu. mojí skříní prošla kupa svetrů, kardiganů, košil, tunik, triček. vše ze sekáče. ale postupem času, kdy mě nějak unavovalo, že mám hordu oblečení a stejně řeším neustále problém toho, že nemám co na sebe, jsem se rozhodla i tohle vytřídit. řekla bych, že teď se můj šatník sestává férově půl na půl z věcí ze sekáče a klasických obchodů. nemám ze sekáče žádné kalhoty, aktuálně ani sukně či šaty. pár cardiganů, košil/tunik a triček. o tríčách tam velmi přemýšlím. přeci jen, moje basic trička, která nosím, většinou kupuju klasicky v řetězcích, protože nestojí svět, a nechce se mi platit znovu jen o pár korun méně za obnošený kousek. ale občas narazím na něco, co mi kvalitou, střihem a materiálem nesmírně vyhovuje, a pak mi to říká pane a odchází to se mnou domů. 

rozhodně se second-handů neštítím a nepohrdám jimi. jinak bych tam nenakupovala. nechodím je vymetat každý týden. chodím do jednoho s názvem marwill, který k nám přijíždí cca jednou za měsíc do obrovské haly, a bivakuje tu pět dní. první tři dny má nové zboží, které se doplňuje, čtvrtý den 30% slevy na všechno, pátý den pak všechno za desetikorunu. nechodím tam každý měsíc, když k nám dorazí, ale pak jsou zase měsíce, kdy si tam zajdu. u nás, ač jsme okresní město, není výběr, kam zajít na klasický nákup garderoby. takko mi připadá jako předražená ne zrovna kvalitní hrabárna. kik vůbec neberu vážně, co se týká oblečení. pepco pro mě teda také není ekvivalentem nákupů oblečení. tam si chodím kupovat punčochy, silonky a jednobarevné nízké ponožky. a pak kupa vietnamských obchodů a pár no name obchodů na hlavní třídě. tradááá. a když jednou za čas vyrazíme do krajského města či do prahy nebo ciziny, buď nemám zrovna nakupovací slinu nebo nemám nic, co bych nějak aktuálně potřebovala. to je taky to. bezhlavě nenakupuji. často mě to vůbec neláká. 

jak to máte se seconhandy vy? hot or not? téra

úterý 14. listopadu 2017

troška vzrůša pokračuje. kontrakce cítím stále, byť slabší, hořčík asi zabírá. dnes po šesti dnech nemám střevní potíže, a to jsem měla teplé jídlo. a ani nebylo domácí. představuji si to asi tak, že bych doučila příští týden. o víkendu si zajela na vánoční trhy na kuks, v neděli šla do divadla, pak si užila pohodový týden s nicneděláním doma, a pak už se děj vůle boží. půjdu klidně rodit. už jsem poměrně klidná. mamka mi prý ušije prostěradýlka do košíků, sehnala jsem dnes skvělou dečku pro malého, koupila další zavinovačku, máme plínky, a hlavně už má zimní čepici! obchody nepočítají s tím, že se rodí děti na začátku zimy a pak se s nimi občas vyrazí i ven. ale mamka dnes jednu sehnala. druhou mi uplete tchýně. třetí mám od sestřenice. || včera v podvečer jsme s badboyem jeli do lídlu, kde jsem si koupila vánoční svíčku a cédéčko koled. ale protože nám tu v obýváku stále běží jakýsi pořad lovci tornád, na což badboy už třetí den zaujatě hledí, musím počkat, až dnes proběhne poslední díl na youtube. zrovna tahle série mě nebaví. občas jsem s ním koukala na trucky, které jezdily v severním ledovém oceánu v zimní sezoně, na vágnera a jeho dobdrodružství (ať už rybářské či jiné), pohlreicha, letecké katastrofy. všechno dobrý. ale tohle mě neba. už chci svoje koledy. a strašně ráda si pustím v archívu čt o pěstounských rodinách režisérky olgy špátové. cestou do prahy jsem s ní poslouchala rozhovor na radiožurnálu, přišla mi úžasná. 

dnes jsme si s mamkou udělaly výlet do polského klodzska. měly jsme to naplánované už pár týdnů, protože žádný pátek jsme nesesynchronizovaly. v osm ráno jsme vyrazily, přejely zasněžené kopce a přijely do slunného rána v klodzku. je to od nás cca čtyřicet minut autem, takže brý. můj cíl byl jasný. plenky značky dada. dají se koupit kdekoliv v biedronce, takže pro příště už do kudowy-zdroj. koupila jsem tři vánoční dárky. dva pro kamarádky, třetí pro badboye. z toho mám velkou radost. v obchůdku ziaja jsem si koupila olivkovou regenerační masku na vlasy a odličovač očí. už pár let nepoužívám kondicionéry, zbytečně mi zatěžovaly vlasy, ale nepoužívala jsem ani žádnou speciální kúru na vlasy. vlasy mi stříhá bárbí, takže nechodím ani ke kadeřnici, barvím se po domácku, a žehlím si vlasy. takže asi všechno blbě. ale těhotenstvím se mi kvalita vlasů nějak zlepšila, a tak jsem si říkala, že by nebylo vůbec špatné, kdybych ten lepší stav zkusila nějak podpořit. a odličovač očí jsem musela. není dvoufázový, protože ten mi od téhle značky nevyhovuje. mám jiný dvoufázový z primarku, ale dráždí mi oči, takže uvidím, jak s ním dál naložím. značka ziaja je mi velmi sympatická svým jednoduchým designem, takovým až lékárenským, a nízkými cenami. nevím, o kolik je to dražší tady v čr, ale v polsku je to superlevné. asi zase teda záleží kde. když na produkty narazíte v některých "kosmetických stáncích" za hranicemi na tržnici u stánku, je tam solidní marže, protože chtějí trošku natáhnout čechy. já si vždy kupovala nějaké produkty v polském rossmannu, carrefouru, a hlavně ve specializovaném obchůdku. věc je ta, že mi ve skutečnosti ale jen malé množství produktů vyhovovalo. měla jsem několik micelárek, nebyly ničím výjimečné. neurazily, nenadchly. krémy jsou na mě dost hutné. resp. bývaly. teď v těhotenství mám sušší pleť a možná by mi seděly víc, ale já v tomhle souzním se značkou himalaya, a asi žádné hokusy pokusy podstupovat nechci. nevyhovoval mi ani krém na oči. teď mám ten z kozičkové řady, ten je docela příjemný. skvělé bylo i kozičkové tělové mléko. jak jsem již zmiňovala, dvoufázový odličovač mi dráždil oči. měla jsem i intimní gel, normálka. takže u mě je to takové rozpačité, a moc doufám, že se mi tahle maska a odličovač budou zamlouvat. mají tam i dětskou kosmetiku, časem ji asi prubnu, ale teď mám pro chlapečka nakoupeno a připadá mi zbytečné toho mít tunu. koupila jsem si v carrefouru zase svoji oblíbenou bázi pod mejkap. je to značka ingrid, báze je zelená, takže skvěle eliminuje červenání pleti, krásně matuje a je nesmírně příjemná. už je to moje třetí nebo čtvrté balení. a málokdy použivám jinou bázi. kam se na ni hrabe třeba porefessional od benefitu. mrzelo mě, že v klodzkém rossmanu neměli značku wibo. sic je to taková dupe značka všeho možného, ale mám ráda jejich tvářenky, a napadlo mě u nich prozkoumat nějaké produkty na obočí. tak ne. douglas v klodzku je tak trošku prasárna. všechno tam je takové roznípané, špinavé, zaprášené. člověk ani nemá chuť cokoliv kupovat. a bonnie-lou manizer od the balm ještě neměli. || oběd v takové té restauraci, kde si naberete, co chcete, a platíte za váhu. tak jsem si opatrně vybrala, a je mi dnes dobře. || přesun do obchodu reserved, tam si pokoupila mamka. já si oblečení teď nějak nelajznu. mám daleko lepší postavu než před jiným stavem, ale nevím, jak moc se mi zvětší prsa po porodu, co mi zbyde z těhotenského břicha, ... ale pár favoritů na sebe bych si tam teda našla. minimálně košilové šaty či kardigany nebo šaty. || odpoledne dva milé dětské kurzy angličtiny. a zase hurá domů. mám tu psí smečku, páč dorotka dnes byla hodně sama doma, mamka šla s kamarádkou do kina, taťka má rodičák, takže psí westička je teď u nás. snědla svoji večeři, pustila se i do boříkovy večeře, trošku ji z toho bolelo břicho, a teď je nakvartýrovaná u mě v posteli a spí. já mám zítra až odpolední výuku. trošku to tu chci doma pošolíchat. číst zahradnictví. zabalit těch pár dalších dárečků. možná ještě zavítat do sekáče. uvidím. možná také dopoledne krásně prospím. lol. ve čtvrtek jdu do poradny, a uvidím, zda už dostanu papíry pro porodnici. ale asi ano. včera jsem byla na diabetologii. nemůžu narozdíl od prezidenta tvrdit, že mi odešla cukrovka, takový diletant fakt nejsem, ale všechno je v nejlepším pořádku, abych mohla rodit v místní porodnici. a hlavně jsem do papírů dostala to, co jsem si přála - nepřenášet. takže vánoce s chlapíkem budou báječné. téra

neděle 12. listopadu 2017

ve čtvrtek jsem viděla skvělý film perfect strangers a dostala se do postele velmi pozdě. a ráno v osm vyrážela do prahy. sic jsem dostávala dotazy typu, zda si fakt troufnu. ale tak jsem nějaká slečinka? pět týdnů do porodu, takže pohoda. ráno hodně nízká glykemie. jupííí. do auta jen dvě jablka. praha. harfa. prošla jsem pár obchodů, hupsla zpět do auta a jela do uhříněvsi k chandlerovým. gábor spinkal, tak jsme musely s kač počkat, až se probudí a pak ho odvézt na hlídání jiřímu. vlak a cesta do centra. na malostranské sraz s janičkou. už myslím na kafe, je mi trošku mdlo. ale highlight mé návštěvy v praze je teprve před námi. český impresionismus. tramvají na hrad. hutná výstava. chtělo by to tak půl dne času. ten nemáme. a mě bolí třísla. nicméně se rozplývám nad obrazy václava radimského. ale je tam kupa dalších skvostů. konečně vidím "živě" obraz zdeňky braunerové, joži uprky. jsem nadšená z maxe švabinského a václava brožíka. ale jde tam vidět i jan zrzavý, jakub schikaneder (tři mně neznámé obrazy), alfons mucha, františek kupka, dokonce i obraz claude moneta. vycházíme ven, už je tma. čekání tramvaj. dělá se mi špatně. ostatně jako poslední dny pravidelně. vlastně nevím co teď. nakonec přeci jen tramvaj, cesta na malostranské náměstí do starbucksu. tam vezmu útokem toalety, je mi fakt špatně. uleví mi káva. glykemie šíleně nízká. na hlaváku cosi jako kontrakce. no twl. od vlaku ke kačce se mi dělá při procházce dobře. sedám do auta, jedu na čaj a pro košík na miminko do hloubětína. do toho volá terka, zda jsme už z výstavy doma, že ji to v práci sere, bere taxík a jede za námi. já ale odjíždím. příjemné zklidnění v hloubětíně. bylo mi tam tu hodinku a půl báječně. vracím se. dámská sešn u stolu. ale mně je zase blbě. sprcha. děláme si takovou cikánskou atmosféru, nakvartýrujeme se všechny čtyři na jednu dvoupostel a povídáme si. usínám. ráno je vzhůru jen chandler s malým gáborem, rychlosnídám, loučím se s janičkou, terka&kač ještě spí. sedám do auta a hurá na cčm. sraz s čuču. ještě mířím do pár obchodů, a pak se už usazujeme ve starbucksu. průběžně je mi zase špatně. oběd u mongolů. cesta domů dost tristní. stavím, zvracím, mám průjem. twl, co to je? svírá se mi břicho. tvrdne mi břicho. po příjezdu domů odpočívám, pak se badboyem a boříkem vydáváme na náměstí na svatomartinské trhy a příjezd svatého martina na bílém koni. zase cítím, jak mám cosi jako kontrakce/poslíčky. večer cesta na pohotovost do nemocnice. natočí mi chlapečkovy ozvy, a co se děje v děloze. všechno ok. pak ultrazvuk a vyšetření. prý se tělo samo čistí a připravuje na porod. ty kontrakce už takhle budou. dostávám hořčík na rozmělňování kontrakcí a hurá domů. jsem tak ráda, že je to standardní. dnes ráno jdu mrknout na bazar. koupím si háemkový župan do porodnice a moc hezké tríčo/tuniku. k mým padres na oběd. odnesla jsem si domů keramické rámečky a pár starých fotek, a dělám si to v ložnici hezké. padá na mě únava. na chvíli si zalezu s knížkou, myslím, že usnu. hezký zbytek neděle. už chci, aby sněžilo. téra

středa 8. listopadu 2017

chachá, si připadám jako skutečná žena v domácnosti. večer jsem panu miminu objednala dvoje capáčky a hračku, a pak se rozhodla, že můj život porodem fakt neskončí. před pár dny jsem si objednávala z aliexpressu bílý krajkový límeček, který si chci přidělávat k šatům či svetrům. samozřejmě černým. a včera jsem si z ebaye objednala nádherný černý. korálkovo-krajkový. úplně ho vidím v kombinaci s šedou. čímž si myslím, že bych si měla pořídit nějaké loose šedé šaty, nebo svetřík v té barvě. také jsem si objednala jednu divočejší paletku od značky technic. přijde brzy, jde z anglie. mám od téhle značky jednu větší paletku a má naprosto výbornou pigmentaci. ok, nejsou to žádná reprezentativní balení, ale za tu cenu? měla jsem od nich i rozjasňovač s přenádherným reliéfem, ale když jsem dělala kosmetickou čistku, rozhodla jsem se ho poslat dál, protože stejně točím jen rozjasňovače od the balm a sephory. jsem taková nervozní, že mi nedorazilo ještě pár věcí z ebaye. nejsou pro mě, ale jsou to vánoční dárky. vím, času dost. ale jakmile něco obvykle nedorazí během třech týdnů, tak ve mně hrkne. kór když mám pocit, že bych kolem mikuláše měla ozdobit stromeček a všechno by pod ním už mělo být. no ale zpět k mé roli ženy v domácnosti. byť jsem včera byla utahaná jako kůtě, všechno ze mě spadlo po koupeli. vždy, když do vany zalézám, ve mně hrkne, zda není moc teplá a neporodím dřív. šla jsem do postele po desáté, ale před pátou jsem už byla čilá. takže jsem šla přendat prádlo z pračky do sušičky, změřila si glykemii a byla naprosto spokojená. uvařila si černý čaj, přidala mátu, nachystala badboyovi sváču, snídani a magnesium. šla ho vyprovodit k náklaďáku, vyvenčila boříka, rozradostněně vytáhla letáky ze schránky, nachystala si snídani, je půl sedmé, a já si půjdu zalézt s knížkou do postele, při čemž ještě zcela určitě usnu. mám celé dlouhé volné dopoledne a popoledne, takže jsem chci zametat a vytírat, dopisovat seznam toho, co je potřeba koupit, okouknout ceny a typy monitoru dechu, nakreslit obrázek do památníčku, přečíst knihu, uvařit zeleninový vývar. výzva přijata. tak jo. postel a kniha volá. jdu se odebrat do peřin. hezké ráno. téra

úterý 7. listopadu 2017

strašně, ale fakt strašně mě pálí žáha. v životě jsem to neznala, a teď posledních pár týdnů téměř každovečerní rutina. ale prý to znamená, mi bylo už dvakrát řečeno, že dítě bude vlasaté. jupíííí. to budu čučet, až mi z lůna vyleze plešoun. lol. ještě jsem sem chtěla napsat (ale je to zase trapná předmateřská stížnost), jak mám dilema. všude na instagramu na mě vyskakovala hnízda. letos či počátkem dalšího roku se kolem mě chystá/chystalo tolik porodů, a tahle hnízda mi z fotek učarovala. když na vás vyskakují téměř denně, pojmete brzy podezření, že to je něco, bez čeho vlastně nemůžete mít ani dítě. ale designově a vizuálně je to většinou pastva pro oči. a o to jde. poptala jsem se na svém fb, jestli a jaké zkušenosti s tím moje kámošky-matky mají. zase jsem se dozvěděla věcí, které jsem ani nechtěla, od toho, že určitě ne a že si mám pořídit nějakou péřovou zavinovačku. pak že jen zavinovačky. pak že některé děti zavinovačky nechtějí. pak asi třikrát tip na militantní autorku, která se živí tím, že děsí matky-prvorodičky, prý si ji mám přečíst. jako kdybych já někdy četla jinou odbornou literaturu než tu týkající se literárních statí, teorie jazyka a a různé mluvnice. prostě si myslím, že všechno je dost instinktivní. nejvíc mě dojímaly ovšem komentáře, že je to zbytečnost. já jsem zdatný minimalista. moje šatní skříň skýtá vskutku pár věcí, botník není nikterak široký. kosmetický arzenál jsem zminimalizovala. věci spotřebovávám víc než nakupuju. a já si od holek-matek, které určitě nežijí až takhle prostě jako já vyslechnu, že jde o zbytečnost. já už fakt budu žít asi jen o vodě a vzduchu. říkám si, že by někdo měl občas nahlédnout k sobě do skříně a botníku, probrat, kolik věcí vskutku potřebuje a pak radit. stejně se vždycky pak tak naseru, když dostávám tyhle rady. navíc mám pocit, že některým fakt i hráblo. že všechno, co není podložené literaturou, je určitě nějak špatně. že nemám-li kočárky za x tisíc, jsem outsider, resp. podivná matka. co se týká šátků, dostávám tolik nevyžádaných poznámek. rozhodně nejsem žádná alternativní duhová holka, ale asi nejsem i někdo, kdo chce mít pro dítě úplně všechno. občas trošku tápu, naučím se a poznám za pochodu. || dnes nejspíš moje pochybnosti o hnízdě zviklala možnost druhého košíku, krásně hlubokého, který budu mít v obýváku a přes den tam budu bobánka spíše mít. a když mu budu chtít udělat pořádný mantinel, uděláme si spolu válení na gauči, a já mu udělám hezké hrazení z kojícího polštáře. taky možnost, že jo.

po čtyřech dnešních hodinách jsem úplně zmordovaná. a to byly všechny fakt pohodové. teď jsem si napustila vanu, mám půjčenou novou knížku, jejíž název úspěšně nevím, leží mi támhle na komodě a mně se nechce zbytečně zvedat. popadnu ji až cestou do koupelny. ale je zasazená do londýna, a je to oddechovka. těším se na ni. mám pocit, že poslední dobou sahám po takové náročnější literatuře, a moje mysl je na to ne vždy připravená. zítra se těším na dopolední zevlink, protože učím akorát tři kurzy až po druhé hodině. asi budu ještě koukat na internetu po pár vánočních dárcích. ale vesměs mám asi fakt pokoupeno. už by mohly prodávat stromečky, jmelí, chtěla bych cítit vánoce všude kolem. ale musím na to pomalu a opatrně. zatím jen horký mátový čaj, perníková svíčka, a ještě trocha práce, a pak už to postupně bude všechno směřovat k těm nádherným svátkům. téra