neděle 23. dubna 2017

tenhle týden byl takový nekompletní. ve středu jsem zůstala doma, ve čtvrtek jsem sice vyrazila učit, ale antibiotika se mnu dělala hrozné psí kusy, a v pátek jsem to po dvou kurzech zabalila a zamířila domů do postele. musela jsem si koupit probiotika, abych byla s antibiotiky vůbec schopná fungovat. pro pobavení mysli jsem si pustila film bezva ženská na krku. viděla jsem ukázky v kině. a nikdy bych na takový film nešla. prostě bych za to vstupné nezaplatila. ale jako stažený film fajn. ondřeje vetchého mám moc ráda, je to velmi inteligentní člověk, proto jsem byla ochotná si film pustit. a nakonec jsem se vážně nasmála. || přečetla jsem od tvůrců seriálu most michaela hjortha a hanse rosenfeldta knihu s názvem poslední zkouška. prý tomu předcházely čtyři jiné díly. já se k nim asi úplně vracet nechci. jeden teda mám na read-listě, tak až na něj v knihovně narazím. líbilo se mi to. rychlé. čtivé. spád to mělo. tak proč se nevracet k dalším dílům? přišlo mi, že některé osobní vztahy už byly vyřešeny, a nechci se vracet k tomu, kdy já už vím, a oni ještě ne. ale další díl, který má vyjít na podzim, tak ten přečíst chci. skončilo tak zvláštně, že na některé osudy jsem vskutku zvědavá. || tenhle víkend jsem víceméně strávila bez badboye. v pátek odpoledne vyrazil do prahy, kde musel skládat v osm večer, a přijel domů velmi pozdě. a včera šel do druhé práce. já jsem vzala psího kámoše a šla jsem k mamce, která byla taky sama. nakonec jsem tam nezůstala pouze na kávu, ale i na oběd, procházku a další kávu. a až před čtvrtou dorazila domů. před pátou už zvonila bárbí. dělaly jsme angličtinu, povídaly, dělaly si legraci z některých cizích slov, a také toho, jak je lidé neumí používat. a pak mě děvče moje ostříhalo. zbavilo mě ombré, a pořád mi to zastříhávala, až mám vážně šik mikádo. vzdušné, dá se stáhnout pouze do mini culíku, což kvituju. a ráno stačí přežehlit a čau. v týdnu tomu dodám lesk novou hnědou a budu nejkrásnější na světě. || dnes dorazí nová sedačka, s touhle stávající se po více než třech letech loučím, budu se s ní vídat na chalupě. a mám v plánu přečíst prvok šampon tečka a karel od patrika hartla. to je můj nedělní cíl. téra

středa 19. dubna 2017

tak jsem si to před chvíli přištrádovala od lékaře s antibiotiky. včera mi sice už bylo blbě, rýma, kašel, chrapot, teplota. ale o tom, že bych zůstala dnes doma, jsem vůbec nepřemýšlela. ale badboy mi razantně řekl, že doma zůstanu, a ať si budík nařídím jen proto, abych mohla zrušit hned z rána, co je potřeba. sic jsem hned ráno věděla, že angínou netrpím, a tudíž bych ani k lékaři jít nemusela, ale přesto jsem si šla hodinku do čekárny počíst, abych odcházela s receptem. buď to padne na průdušky nebo na hlasivky. obojí pecka. fakt. ale snažím se nepřepočítávat, kolik peněz dnes nevydělám, a naopak si říkám, co hezkého dnes přečtu, a jaký film si pustím. musím přiznat, že červená a bílá od doroty maslowské se úplně minula s mojí představou té knížky. vím, že to má vzbuzovat vzruch, dráždit, provokovat, ale mě ta protetická véčka všude hrozně rozčilují. připadá mi to až přehnané, prvoplánově šokující. umím si představit, že mě tahle kniha kouzlí v šestnácti. ale teď ne. když mi anet psala, že jde z jejího hlediska o brak, tak jsem tomu zase takovou váhu nepřikládala. sama pak přiznala, že ji na polonistice četla povinně, tak možná proto ji takto soudí, ale za mě teda už také ne! a tak jsem si vytáhla knihu kokoschkova loutka, u které jsem čekala, že bude hlavním hrdinou právě malíř kokoschka. je to jiné. ale je to hezké. milé. čtivé. || včera jsem mimojiné dočetla knihu můj zrádce od autora sorje chalandona. o konfliktu v severním irsku. až po dočtení knihy, která měla silný příběh, alespoň pro mě určitě, a zajímavé rozuzlení, jsem si šla nastudovat nějaké bližší info o konfliktu. || tak jo. postel volá. téra

pondělí 17. dubna 2017

zítra už zase začíná klasický pracovní týden. čtyřdenní. ale mně je to všechno tak nějak jedno. těším se. z každého dne se těším. a zítra nemám jediný kurz, na který bych se netěšila. těším se na úplně všechny. byť mám jeden navíc. to je ten z pondělí. a proběhne i oba květnové úterky, kdy v pondělí budeme užívat prodloužených víkendů. já totiž tyhle pondělky přijdu o minimum peněz v porovnání s tím, o kolik bych přišla, kdyby státní svátek padnul do jakéhokoliv jiného dne. || včera jsem dorazila z prahy, a měla odpoledne sraz s liškou na kávičku. dovezla jsem jí čaje z m&s, a přebývaly mi doma laky na nehty. a vůbec jsme spolu jen tak samy nebyly hrozně dlouho. badboy večer odjížděl, a já si četla. a protože poslední týden hrozně špatně spím, rozhodla jsem se, že si budu číst tak dlouho, dokud na mě nepřijde tak šílená únava, že hned padnu. a tak se stalo. jenže po druhé ráno mi zvonil telefon, kde mě mamuš prosila, abych pro ně přijela, a odvezla je i s naší čtrnáctiletou westičkou do sousedního města na veterinární pohotovost, protože náš westík je v bezvědomí. udělalo se mi úplně špatně. taťka ji měl zabalenou v dece, jen dýchala, ale nereagovala. a pak... přijeli jsme na veterinu, a náš ustrašínek, který instituci veterinárních lékařů panicky nesnáší a neuznává, otevřel oči, rozklepal se a rozhodl se odkráčet ke dveřím. nejspíš prodělala nějaký epileptický záchvat, ale zaplaťpánbůh, vezli jsme si ji domů. upřímně jsem s hrůzou myslela po cestě ke zvěrolékaři, že už si ji asi domů neodvezeme. dnes jsem se na ni šla k rodičům podívat, byla vyspalá, zase skákala na židli a z ní na okno, zdlábla večeři, ťapkala si a vrtěla ocáskem. vím, že jí je přes čtrnáct let, což je pro psa dosti pokročilý věk, ale přes veškeré zdravotní problémy, které má, a má je už od útlého mládí, je pořád dost akční, vyskočí si, kam potřebuje, lítá na chalupě po zahradě, a dovádí s mým boříkem, tak si myslím, že by si ona i my zasloužili, aby tu s námi ještě byla. || ráno jsem se vzbudila, když badboy dorazil domů. já už jsem pospala jen chvíli, udělala si snídani, četla si a plánovala. po o jsem si vyrazila s psím kámošem na prochajdu, a poté s markét na kafíčko. a pak jsme si od našich stěhovali jednu takovou ikeáckou skříňku, se kterou mám plány a moc se na to těším. jen úplně nevím, jak s ní naložit v tenhle moment. co na ni postavit, aby nevypadadala tak prázdně a zároveň, abych tam neměla zbytečné věci. asi půjdu hledat inspiraci na instagram. || přeorientovala jsem se na bílý čaj, a hodně ten zázvorový. od včera mám také rýmu a kýchám. trošku si to počasí s námi hraje. sic je půl osmé, ale já zalézám do postele, budu si číst, a mám v plánu si na zítřek stáhnout jeden film. téra

neděle 16. dubna 2017

před pár měsíci přišla míša s nápadem, že bychom zase mohly někam vyrazit na dámskou cestu, protože její přítel se chystá rybařit v dánsku během velikonoc. máme za sebou společný londýn a společnou varšavu, ale tentokráte jsem přemýšlely jen o něčem lokálním. a padlo to na naše hlavní město. míša zajistila bydlení asi minutu chůze od náměstí jiřího z poděbrad, na kterém stojí nádherný kostel navržený slovinským architektem josipem plečnikem, a tak jsme se v pátek sešly v našem krajském městě, osedlaly rychlík, a vydaly se do víru velkého města. aplikace v telefonu nám změřila, že jsme za pátek a sobotu dohromady nachodily 26 kilometrů, což je hezký počin. dvakrát jsme jedly v loving hut (btw těžce miluju!), viděly se s térou, navštívily náplavku, byly na výstavě františka skály ve valdštejnské jízdárně, šly pěšky na újezd podívat se na sochy olbrama zoubka - pomník obětem komunismu. viděly nejnádhernější zahradu/park polského velvyslanectví. kochaly se pohledem do ledeburské zahrady. poseděly na lavičce pod petřínem. snídaly v emě, popíjely kávu ve starbucksu, udělaly si radost v několika obchodech, a uchodily si nohy. ani jednou jsme neprošly přes staroměstské náměstí, a václavák jsme viděly jen tehdy, když jsme dnes mířily ráno do opletalovy ulice, abychom stihly náš kočár na hlavním nádraží. v sobotu jsme v sovovým mlýnech viděly paní medu mládkovou a pana jiřího pospíšila, což mě nesmírně potěšilo. došly jsme k werichově vile, která teď patří právě nadaci medy a jana mládkových. těším se, jaké výstavy a expozice tam budou k vidění. a nadchla mě zpráva na fb pana pospíšila, že v sovových mlýnech bude výstava děl adolfa borna. || kulturně jsem opět nabitá. koupila jsem si pár hezkých věcí - moje oblíbené černé slimky, tričko z orsay a tuniku z f&f, nyx pudr, který mi hned spadnul a rozsypal se, bronzer od technic, čaj od m&sp, a roztomilou krabičku na sváču v tigeru. || už jsem opět doma se svými dvěma kluky. ten psí spí tady vedle mě na křesle, zatímco já sedím na zemi na polštáři. a ten velký byl vyslán do brna, aby tam v jednu ráno s kolegou naložili cosi v tescu a převezli zpět, takže ho očekávám až nad ránem. a hrozně se na něho těším. máme teď spolu takový jedno tajemství. téra

čtvrtek 13. dubna 2017

šťastná jako blecha. na takovém obláčku si pluju. tak jen z něho nespadnout! || včera jsem udělala revizi čajů, dnes ponožek. učím dnes jen tři kurzy, jeden už mám za sebou, za chvíli do školky, a na jednu hodinu mi pak přijdou dvě holčičky domů. poté nudná domovní schůze, ze které uniknu rychle, protože kráčím do divadla na aristokratku. || kupa knih doma z knihovny. včera jsme si volaly po několika měsících s clariss a rozebíraly literaturu. úplně takovéto hele, že alžbětina prknářová zvaná haha bimbi se vyskytovala jen v komiksech rychlých šípů? - clariss: ne. i v knize tajemství velkého vonta, pamatuješ na ten dvůr? - já: no jo, jak se tam vydal i sběrač. a ten rozšiřoval fámu, že rychlé šípy dostali výprask. a jindra si vzpomněl, že cestou ze stínadel potkal alžbětinu,  tam-tamu ji vychválil jako moc milou dívku, což jí zalichotilo? - clariss: no přesně! pak jsme rozebíraly enid blyton. - clariss: ty večírky v st.claire´s! - já: jak Charlotte o půlnočním večírku nabádala ostatní k tomu, aby míchaly nakládanou šunku s očky a ananasem. - clariss: prostě aby si dělaly v žaludku hawai! hodinu a půl o literatuře. úžasné. obohacující. skvělé. a tak mám dnes doma dvě díly dvojčat, a pak od patrika hartla knížku prvok, šampón, tečka a karel. od mariusze szczgiela udělej si ráj a od doroty maslowské červená a bílá, byť mi teď moje kamarádka anet psala, že maslowská píše brak. jsem zvědavá. || v drogériích ignoruji kosmetiku. zjišťuju, že z tama vůbec nic nepotřebuji a po ničem nebažím. z internetu jsem si naopak objednala paletku od bhcosmetics, a nové bílé conversky. a pak už po ničem mé srdce neprahne. teď jsem se opět přeorientovala na knihy. téra

pondělí 10. dubna 2017

pondělí za mnou. a do konce května budou už jen čtyři, a do konce školního roku devět. a i když nejsem velkou fanynkou pondělků, mám o to víc ráda pondělní večery a ideu toho, že druhý den nemusím brzy vstávat a velmi si to užívám. dnes jsem stihla badboyovi nachystat na zítřek královskou svačinu, pokafrat s liškou po telefonu, popřemýšlet, co zítra na kurzech. těšit se na to, že se uvidím s bárbí a budeme se zkoušet z pojmů ze slovníku cizích slov. vůbec to není divný. přišla na to ona, když jsem jí vyprávěla, že to naši hráli s kamarády na vejšce. není nad sebevzdělávání se s přáteli. lol. || rozečetla jsem včera večer knížku můj zrádce, kterou napsal sorj chalandon. týká se severního irska, a vůbec irských bojů za svobodu. || protože jsem si zase pustila pár videí knihkupectví martinus.cz, musela jsem si vypsat pár literárních počinů, a vydala jsem se dnes do knihovny. k mému smutku dvě třetiny knih vůbec neměly, dvě byly půjčené, jednu jsem si odnesla, a jednu jsem si vypůjčila nad rámec. || dorazila mi paletka korektorů. mám pocit, že mám pořád kruhy pod očima, a že na ně korektor nestačí. nebo resp. že se nejsem schopná trefit do barvy. pak mě při shlédnutí několika yt videí, a docela pozitivních recenzí, napadlo zakoupit si na aliexpressu paletu korektorů. no name. asi za necelé tři dolary. ale těch odstínů korektorů je tam asi dvacet a dají se míchat, což kvituju. kůže mi po tom snad nesleze, a maximálně to nebude fungovat. ale za ten mrzký peníz nejspíš asi litovat opravdu nebudu. || a už bych měla dodělat tu kuš. snad hned zítra ráno. bude to kuš dkny. prostě pro bárbí. || zítra je taky den. a jaký! téra

neděle 9. dubna 2017

jsem jako medvěd. pořád bych spala. dnes jsem vylezla ve čtvrt na dvanáct. ale to už potřetí. o půl sedmé mě vzbudila psí smečka svým nedočkavým podupováním u dveří, a tak se venčili, a já u toho málem spala. pak mě vzbudil badboy, že mi nese snídani do postele. a pak jsem se na potřetí vzbudila tak nějak sama, řekla si, že jsem vostuda, a teprve na to konto jsem začala normálně fungovat. || v pátek nás bylo hodně posedět, pak jsme se rozdělili, pak ještě víc, a pak jsme s bárbí a láďou dorazili za zbytkem do klubu. hráli jsme šipky, fotbálek, s bárbí jsme se distancovaly od kulečníku. naposledy, kdy jsem ho hrála, jsem se trefila koulí na sousední stůl, takže skutečně se nic nestane, když nehraju. || v sobotu jsem si zašla pro psí dorotku, odpoledne jsme oba pejsky vyvezli na louku, tak si s nimi pochodili, a odvezli je zpět na gauč. poté jsme sedli do auta a přesunuli se za hranice (všedních dní), chtěli jsme zajet do klodzka. ale nakonec jsme nejdříve dojeli do wamberzycz, kde je přenádherný kostel. byla jsem tam před dvěma lety s rodiči. to městečko je takové nijaké. malé. provinční. architektura ve stylu každý pes jiná ves. ale přesto to mělo své kouzlo. přijížděli jsme tam úzkou točitou silničkou, před námi se objevil kamenný most/brána, který jsme podjeli a nám se otevřel pohled na krásný kostel. při parkování o kus dál rokovala skupinka místních chlapíků, z nějaké uličky vyšli dvě řeholnice a farář. na náměstíčku bylo poměrně rušno. na kostele vlálo několik vatikánských vlajek. vyšli jsme širokým schodištěm ke kostelu, obešli ho dokola velkou chodbou, nakoukli do kaple, zpovědnice, zapálili svíčku u rytiny jana pavla. nejsem věřící, ale nesmírně se mi architektonicky i tak nějak atmosférou líbí kostely, kostelíčky a katedrály. zkrátka boží svatostánky. pak jsme už vyrazili do klodzska, kde jsem si doplnila zásoby báze ingrid, kozičkového krému pod oči od značky ziaja, a neodolala jsem nějaké tamní značce sprcháčů. koupili jsme si čtyři polské džemy s vysokým obsahem ovoce, všechny čtyři stály dohromady cca sedmdesát pět korun. pokoupili pár dalších dobrot, které jsme chtěli vyzkoušet, dali si první letošní zmrzlinu, a vyrazili zpátky do česka. teď z jara, nejspíš ke konci dubna či v květnu, kdy je všechno barevné a zelené, chci navštívit japonskou zahradu, která je na polské straně kousek za českými hranicemi. poznávám polsko sice po kouskách, ale poslední měsíce se mi to daří - viz. waršava, wroclaw, klodzko. v létě nějaké další polské plány. a letos už opravdu krakow a osvětim! polsko je teď mojí zemí číslo jedna, kde toho chci vidět, navštívit a poznat co nejvíce. docela bych uvítala i nějaký dobrý tip na současnou polskou literaturu. tedy kromě olgy tokarczukové. || a jinak se mám tak nějak fajn. tenhle týden by měl být parádní. čtvrtek snad kratší, završený divadelním představením aristokratka.  v pátek pak odjezd na dva dny do prahy. || dnes jsme si s badboyem a pejsky udělali výlet do ratibořic. nebylo tak zase tak přelidněno, jak jsem čekala. psíci se prošli, já si užila atmosféry místa, které mám tolik ráda, cestou domů jsme se stavili na zmrzlinu. a teď si napouštím vanu, mám rozečtenou knihu jan werich - na kampě pod pokličkou od pavla chrastila. a večer si asi pustím nějaký film. a pak už vzhůru do nového týdne, na který se těším. dnes v sobě nemám takový ten nedělní nádech zítra je zase pondělí. téra