sobota 20. ledna 2018

zítra bude lukovi měsíc. jeden celý dlouhý měsíc ve společnosti tohohle božana. v životě mě potěšila kupa věcí, které jsem zmákla. strávila jsem nějaký čas v londýně jako aupair. sama. v době, kdy nebyly chytré telefony, nebylo běžné, že by byla všude wifi a že by lidé měli standardně notebooky. komunikace s českem trošku divočejší. a to jsem měla v česku tenkát přítele. baddrummera. takže telefonáty z pevné přes kartu a dopisy. dlouhé dopisy. jela jsem do londýna s relativně slušnou angličtinou, ale naprostým studem mluvit. a dala jsem to tam. během vejšky jsem jela pak na jedno léto zase aupairkovat. a pak jedno léto pracovat do restaurace v irsku. jsem za to na sebe docela pyšná. jsem pyšná i na takové ty momenty, kdy jsem byla největší nervák na světě, a přesto mi to vyšlo. státnice. zkoušky. věci, kterých jsem se bála. hodně pyšná jsem na sebe za to, že jsem po vejšce nastoupila do práce, po pár měsících už věděla, že to takhle nechci a rozhodla se na živnost rozjet své malé podnikání. vymyslela si koncepci výuky angličtiny minidětí, zařídila propagaci. nejen že to vyšlo, ale dělám to sedm let, samozřejmě už to není jen výuka dětí. pár let už si nemusím shánět práci, musím ji odmítat. říct, že jsem si vybrala nejlepšího psího kámoše, nemůžu. toho vybral badboy. ale jsem šťastná za to, že takového príma hodného věrňáka už přes šest let máme! luka je ovšem highlight všeho! je to úplně nejvíc. stal se v podstatě tak nějak omylem. nikdy jsem po dětech nijak zvlášť neprahla. nejdřív mi přišlo skoro neuvěřitelné, že čekám dítě. první trimestr jsem se pořád bála. ten druhý už té skutečnosti konečně uvěřila. navíc jsem se po celou dobu cítila dobře. a ten třetí už jsem se těšila na finále. porod byl odjakživa moje noční můra, protože to přeci bolí. nikdy bych si nepustila žádné video týkající se porodu, pak bych totiž stoprocentně odmítla mít děti. v těhotenství můj strach z porodu úplně odezněl. jasně, že jsem přemýšlela, jaké to bude. můj doktor mi to ke konci příliš neulehčil. věděl, že se na porod těším, a zeptal se mě a víte, že to ale hrozně bolí? ne, nevím, ty vole. ta euforie asi zkreslí ledasco. vím, že to bolelo. poslední dvě hodiny dost pekelně. a po císařském řezu, kterým mi porod ukončili, jsem taky nebyla žádná tanečnice. ale přesto z porodu nemám žádné negativní pocity. o žádné bolesti už nevím. a umím si představit, že jdu rodit za nějakou dobu znovu. po té sekci jsem luku neviděla, neměla ho u sebe. až po několika hodinách mi ho na dvě minuty přinesli ukázat. další den byl ještě víc na šestinedělí u sestřiček než se mnou, abych se trošku dala dohromady po operaci, ale od té doby jsme už jen a jen spolu. zamilovala jsem se do něj na první pohled, ale ta síla a intenzita přicházela postupně. teď ho miluju úplně nezřízeně. patří ke mně. už nevím, jaké to bylo bez něho. jo, taky príma, taky skvělé. ale s ním je to lepší. hodně mi to ulehčuje, protože není zbytečně uplakaný. je to roztomilý mazlivý kocourek. začíná se usmívat, když ho pošimrám na bradičce. dnes jsem ho nechala cca čtvrt hodiny bez plínky, jak ten se radoval. vykopával nožičky, usmíval se u toho a párkrát si tak legračně vejsknul. první měsíc s ním byl dokonalý. a vím, že i ty další budou. jen to tak letí, že se obávám, že už za chvíli se od nás bude stěhovat a ženit se. || tak konec rozněžňování se. || za chvíli dorazí sis&tony na tataráka. budu se jen mlsně dívat a závidět. protože kojení. já se dodívala právě na film vesmír mezi námi a další film, který si dnes večer ke kojení zapnu bude dluh. || byla jsem dnes po více než měsíci v kavárně. jen s badboyem a psím kámošem. luka byl na procházce v kočárku s mými rodiči a rudíkem. takové zvláštní nemít chvíli dítě. příští pátek jdu na dámskou jízdu. myslím si, že budu docela nervozní, že je moje miminko doma. ale potřebuju nějakou socializaci a babskou drbárnu. || btw jsem na sebe pyšná. to si tak přijdu do rossmannu a kupa značek má mega slevy. essence mělo třeba u dobré půlky produktů cenu 34 kč. taková ta cena, kdy když nekoupíte pár produktů, jste skoro divní. a já si nekoupila nic. protože nic nepotřebuju a za pár měsíců bych to zase někomu nabízela. radši si koupím paletku too faced chocolate gold, až dorazí do české sephory. na tu se nesmírně těším. konec hlášení. téra

čtvrtek 18. ledna 2018

dnes jsou lukovi přesně čtyři týdny. prý se z novorozence stává kojencem. takže mám doma kojence. kojence, který něco brebentí a rozhazuje u toho ručkama, tahá moje vlasy, zvedá hlavičku, když ho přetočím na bříško, chtěl by se odplazit, na což je ještě velmi brzy. tak vzhůru do dalších týdnů. || měla jsem teď takové dva produktivní dny. včera jsme se tady kousek za námi sešli s taťkou a rudou, já vzala luku a boříka, a šli jsme ven. s taťkou jsme pejsky prošli, a šli k našim na kávu a fresh z jablek a grepu. badboy zůstával na noc v liberci, takže jsem si musela všechno nějak sama rozvrhnout. a lukovi se zabrat nechtělo. a když se zadařilo, měla jsem tak akorát čas na sprchu, knížku a pak už jsem padla taky. hošíček se vzbudil před čtvrtou na krmení, ale pak už se rozhodl nespat a do rána si něco vyprávěl. já vedle něho poklimbávala, ale že bych úplně zabrala, to teda ne. takže jsem byla tuze ráda, když jsem ho dnes dopoledne uspala a usnula s ním. ale daří se mi moje rozdělení činností, takže jsem včera viděla naprosto výborný film případ sloane z prostředí lobbingu. a ten závěr, ten byl teda impozantní. navíc se mi během těch všem kojení podařilo vidět celou druhou sérii gilmorek a už jedu třetí. ani nedokážu říct, kolikrát v životě jsem komplet gilmorky viděla. to je taková moje slušná obsese. podobně jako criminal minds, kde se chystám na 13. sérii. před porodem jsem zvládla jedenáctou a dvanáctou. nestihla jsem dokument selský rozum na čt, naštěstí mají archiv, takže mi to dnes dalo na jedno kojení a pak když luka usnul vyčerpán a udřen z jídla. lol. myslím si, že každý volič andreje babiše by si měl tohle pustit. hlášky, které vypouští z pusy, a zpětně jde krásně vidět, jak si nevidí do tlamky a to, co vypouští, rázem svými činy popírá. ale jeho voliči budou i po zkouknutí něčeho takového stejně nejspíš argumentovat kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. ale fakt tomu tak není. || stále cestuji po arménii a gruzii s princem ládíkem a zlobím se sama na sebe, že čtení nevěnuju více času. je druhá půlka ledna a já čtu teprve čtvrtou knihu. a to chci letos dosáhnout mnou stanovené mety a ještě pokořit čtenářskou výzvu. musím to zase rozjet. času mám zatím dost. || dorazil ke mně nový lak na nehty od značky mavala. ano, marnivost. a já jsem z něho nadšená. vypadá to, že je to konečně něco, co mi bude chvíli držet na nehtech. navíc jedna štětka laku stačí v plném krytí na celou ruku. dost dobrý. takže jsme si odbyli kosmetické okénko. nuzné kosmetické okénko. já jdu vzbudit svého karbanátka, abych ho mohla vykoupat, převléknout do pyžamka a nakrmit. téra

úterý 16. ledna 2018

posledních cca 24 hodin má pocit jakéhosi uspokojení. naplnění. nechci se rouhat, protože mít luku je prostě nejvíc. ale pravda je taková, že se několikrát týdně někoho tážu, co je za den, nebo se ujišťuji, že je ten a ten den. vypovídá to tedy o určitém stereotypu. ačkoliv ve čtvrtek čtyřtýdenní luka začíná být živý kluk, hodně kouká na svět, je daleko více vzhůru a věnuji mu více času. a tak to má být. || včera jsem s ním jela k našim, kam dorazila ivana, aby si dala s mamkou kafe a víno, a okoukla rudu a luku. dostala jsem pro něho další dvě báječné knížky. a domluvily jsme se definitivně, že od března se s lukou zapojíme do projektu s knížkou do života v místní knihovně. je to projekt zaměřený na získání pozitivního vztahu ke knize, čtení a čtenářství u nejmenších dětí ve spolupráci s rodiči. jsem na to nesmírně zvědavá a natěšená. || večer se lukovi nechtělo moc spinkat, vykoupala jsem ho v kyblíku, nakrmila, on se tvářil zase naprosto udřeně, ale v posteli rozevřel oči a rozhodl se nespat. nakonec usnul s badboyem, avšak za vydatného deště (bílý šum). já si alespoň dala v klidu sprchu, dala plátýnkovou masku, chvíli četla prince ládíka a pak si pustila film to the bone. rozhodla jsem se rozložit si aktivity na kojení a spaní dítka. jak jsem si myslela, že při kojení toho člověk přečte... pokud vaše dítě není po celou dobu kojení nadšené, nemlaská, nepřisává se a zase nepouští, blaženě kouká či přivírá oči a kroutí se jako žížala. takže jsem jmenovala dívání se na filmy jako aktivitu pro kojení. čtení si budu užívat, když bude můj karbanátek chrňkat. ale zpět k filmu. říkala jsem si, že mě téma mentální anorexie asi nebude příliš bavit. četla jsem na to téma několik knížek. co jiného se dá vymyslet, aby to nebyla stále ta stejná klišé? hele, dá se natočit dost dobrý film. při dalších kojení jsem se dívala na pár youtube videí, ale prostě mě to nijak nebaví. koukám, abych koukala. některé dámy mě iritují, na ty blbé nekoukám, a všechno se to opakuje. a když milionkrát slyšíte uachanou recenzi na paletku od kat von d, tak to způsobí akorát to, že ji nechcete. fakt to má naprosto opačný účinek. kdyby to ty firmy věděly. ale je mi jasné, že na další stovky dívek a žen to působí. instagram je mnohem lepší inspirace. na všechno. tam člověk potkává zajímavé osoby. || dnešní film na večer ke kojení bude případ sloane. dnešek byl mimojiné príma, protože jsem nakonec nikam nešla. jo, měla jsem jít do kavárny s holčinou, se kterou jsem ležela v porodnici, a s jejími dcerkami. těšila jsem se na kávu a že někam vypadnu. byla mi i moc sympatická. ale jak jsem taková vybíravá na lidi, říkám si, jestli mám jít proto, že nás v podstatě spojuje termín porodu a jeden nemocniční pokoj. ale musím říct, že d. mi přišla moc fajn ženská. když mi ráno od ní přišla zpráva, že její dcerka má růstový spurt, má ji přilepenou k prsu all the time, a tak to dnes nepůjde, tak jsem se i zaradovala. venku nádherně bílo, sníh stále padal z nebe, a mně se nechtělo se někam přesouvat s miminkem necelé čtyři týdny starým. třikrát jsem během dne vyběhla boříka vyvenčit, a teď v podvečer jsem ho konečně mohla vzít kolem pár bloků, když si badboy lehl k lukovi a uklimbal ho. || pečeme domácí pizzu. vždy ji dělám na listovém těstě, ale nechci tím tentokráte způsobit nějaké starosti lukovi, tak jsem si našla recept na nekynuté těsto a tradá s tím do trouby. téra

pondělí 15. ledna 2018

čekám, až luka usne, abych si šla uvařit kulajdu k obědu. po dlouhé době mám na něco fakt chuť. a není o sladké! udělala jsem mu pelech tady vedle sebe v obýváku, už se mu klíží očka, což je super zpráva, protože po jídle se vždy tváří nesmírně udřeně a vyřízeně, já mám pocit dobře odvedené práce, a on najednou ty své klapky otevře a zírá. největší hardcore je dudlík, který by měl mít nějakou gumičku a držet v puse a nevypadávat. ale jak to glosovala jedna slečna tuhle na instagramu pak by to byl roubík. sice se už snaží ručičkama držet si dudlík u tlamky, ale stejně to často nejde. || víkend byl príma. v sobotu se tu na skok stavila důša, kromě príma času stráveného s ní, přinesla i milé zprávy. v neděli jsme vyrazili celá rodina do restaurace. mamka s taťkou slaví narozeniny jen pár dní od sebe, tak jsme byli pozvaní na oběd, luka byl právoplatný člen. taťka požádal obsluhu o jednu židli navíc, kam jsme malého karbanátka ve vajíčku posadili, celé to prospal nebo prokoukal. zlatý kluk. báječně jsme se najedli. já si dala burgera. a nebudu teda burgerová holka. já jsem na ten tofuburger a tempeh burger. tenhle byl klasicky hovězí. po obědě jsme vyzvedli doma psího kámoše, badboy pak makovník, který upekl, a jeli jsme k našim domů na kávu a gratulovat. ruda s boříkem už nejančili jako zbláznění, ačkoliv ruda je taková motorová myš. lol. || dala jsem si cíl. každý den vidět jeden film či jeden díl seriálu. a když luka bude spát, nebudu na něho zamilovaně civět, ale budu si číst! ve čtvrtek mu budou čtyři týdny a já na něho neustále zamilovaně zírám. || jdu využít toho, že aktuálně vykazuje znaky spánku a zkusím se pustit do výroby polévky. často se totiž stává, že jeho senzor zaregistruje nějakou činnost, ke které potřebuji obě ruce, zahlásí mu to, a lučka se rozpláče, abych ho musela zvednout do náruče. haha. téra

pátek 12. ledna 2018

tak jo. konečně takový ten správný čas pro sebe, a místo toho, abych si pustila některý z filmů, které mám stáhnuté, nebo si četla prince ládíka a jeho trajdání po kavkazu, sedím u ntb a píšu. a odbíhám do ložnice kontrolovat mrňátko škvrňátko. chůvičku nemám. zatím mi v bytě 2+1 připadá vcelku zbytečná, na léto pořídím asi na chalupu. a navíc teď vedle minichlapíka spí badboy. dny s lukou jsou skvělé, dost stejné a přeci jiné. upřímně musím říct, že někdy ani nemám ponětí, jaký je den a ptám se. včera byl luka hodně spavý, večer se mu nechtělo usnout, tak pořád šermoval ručičkama a něco si brebentil, občas rozklepal patýrko a bradičku, rozplakal se, abych se pak najednou probudila, protože jsem vedle něho totálně vykydla, a on už spal. oceán, vysavač ani jiný bílý šum už nezkouším. luka neřve tak, abych to vlastně měla zapotřebí. navíc jsem to zkusila dvě noci, a on mi to pak vrátil. lepší je si vedle něho lehnout a prostě si nechat jeho prstíkama obemknout svůj malíček, občas ho něžně pohladit po tvářičce nebo vláskách, dát mu něžnou pusinku, a jemu najednou ta víčka padnou sama. včera byl tak spavý, že jsem si ho vzala do obýváku, položila na kanál (velký válecí polštář z ikea s motivem kanálu), a on v něm několik hodin spal. a já si přerovnala všechny tři knihovny, zbavila se zase kupy věcí. a vyzradím vám jedno delikátní tajemství. otevřela jsem krabici, do které jsem odkládala všechna ta plastová chrastítka z pepca, která jsem dostala od kupy studentů. některá tam byla i vícekrát. jsou to přesně ty věci, které lukovi nikdy nedám, nekoupím. vypadám asi hrozně nevděčně, ale my to prostě nevyužijeme. líbí se mi dvě látkové kočičky, které mají vevnitř rolničku a tak chrastí. dostala jsem dva malé dřevěné kolotoče (takové ty retro dekorace), které hrají a lukovi se to moc líbí. má zatím pár krásných látkových hraček ve spacích košících. ponechala jsem si i kousátka, protože mají jednoduchý design, jsou jednobarevná a praktická. od mojí sis má zase krásné kousátko takové to "korálkové", jak je teď dost trendy. (twl, fakt jsem použila slovo trendy?). také má tři knížky. ale plasťáky prostě ne! || na víkend jsem si dala za cíl přebrat a přerovnat mu šuplíky s oblečením v komodě a srovnat to podle velikostí. protože jinak jsem jako hraboš lesní. || vyrazila jsem dnes volit. včera tu byla sis a pustily jsme si super debatu. ta měla rozseknout mé váhání. už kupu měsíců měl mé sympatie pan drahoš. byla jsem pevně rozhodnutá, že mě nic nezvyklá. ale nakonec se vyprofilovalo pár zajímavých kandidátů a já měla zamotanou hlavu. mirek topolánek, který leží hromadě lidem v žaludku, je kontroverzní, ale nesmírně charizmatický, chytrý, výborný rétor, pevný ve svých názorech a je to politik. kdyby to vyhrál on, zlobit se nebudu, ale v 1. kole mu to nehodím. michal horáček připadal v úvahu jako další. ale jeho teatrálnost mi lezla čím dál víc na nervy. už jsem byla schopná se poslední dny soustředit pouze na formu nikoliv na obsah jeho sdělení. marek hilšer. pro mě naprosto nová tvář. ale řekla jsem si, že i ten má svůj čas. pavel fischer. to byl pro mě kandidát, kterému stoupal kredit každým dnem. a tak jsem řešila několik dní dilema, zda dostát tomu, čemu, resp. komu jsem věřila, nebo dát svůj hlas právě panu fischerovi. včerejší debatou jsem nebyla moudřejší. moje sympatie měli stále oba. pouštěla jsem si zpětně různé debaty a diskuse, pan fischer bodoval stále víc, ale pak jsem si pustila klidného pana drahoše a z některých spotů jsem měla husinu. takovou tu pěknou husinu. takže jsem byla opět na začátku. já chodím volit vždy, na všech úrovních, a obvykle je mojí zvyklostí být ve volební místnosti ve 14.00 či chviličku po hned první volební den. bylo poledne a já nebyla stále rozhodnutá. tak sakra, koho. napadlo mě pustit si ještě rychle rozhovory z počátku ledna na dvtv, ty mi nějak unikly. a bylo jasno. na mě je pan fischer příliš velký homofob. možná to je silné slovo, ale já to tak cítím. ctí tradiční rodinu, budiž, resp. to je skvělé. ale jeho reakce mi přišly až moc přes čáru. na můj vkus. já mám ráda diverzitu, barevnost, a nehodnotím lidi na základě barvy, vyznání či orientace. myslím si, že nárok na sňatky mají i lidé stejného pohlaví, stejně tak mají, nebo by měli mít, právo osvojovat, adoptovat a vychovávat děti. v době, kdy jich kupa končí v kojeneckých ústavech a dětských domovech bychom si neměli dopřávat toho "luxusu" je ponechávat v ústavní péči, když by mohli mít milující rodinu, ač třeba trošku nestandardní. pan drahoš z toho také není asi bůhvíjak na větvi, ale tohle na mě bylo velmi asertivní odmítnutí. a tak jsem si pobalila lístek s panem drahošem, uvázala luku do šátku, namalovala se, navoněla, vyfešákovala, a hurá k volbám. účast hojná, zdálo se. ale řekněme, že jsem tam nepotkala člověka mého věku. pořád jsem byla asi o sto (no dobře, padesát) let mladší než voliči, kteří se tam vyskytovali ve stejném čase. můžu se uklidňovat, že je príma, jaká je vysoká účast. úplně se však bojím pomyslet na to, komu to hodili. těší mě, že i badboyova grandma to jde hodit panu drahošovi. no tak to je moje volební story. s napětím očekávám zítřek. || a v neděli jdeme na velký rodinný oběd, můj pan luka se seznámí i s restauračním zařízením. a v úterý jdu do kavárny. i s mimiňákem. to je tak, když v porodnici ležíte na pokoji s príma babou. takže my císařovny bereme dítka a hurá na kávu a wafličku. téra

středa 10. ledna 2018

luku mám uvázaného v šátku, abych mohla fungovat. dnes na mě padla šílená únava. nemyslím si, že je luka nějak moc náročné dítě a že bych neměla čas si odpočinout nebo se věnovat nějaké bohulibé činnosti, ale chodím spát relativně pozdě, koupu ho, kojím, a pak s ním ležím a čekám, až usne. a pak si čtu, nebo něco sleduju, dám si sprchu, a je půlnoc. a i když se bobánek vzbudí jen jednou během noci a pak až ráno, tak ta noc není kompaktní. většinou během té kojící noční pauzy stihnu ještě přehodit prádlo z pračky do sušičky, aby bylo ráno suché a teploučké. někdy luka spí celé dopoledne, takže mám čas dojít vyvenčit plnohodnotně mého psího kámoše, pošolíchat něco doma a třeba se s ním i na chvíli natáhnout. dnes byl celé dopoledne vzhůru, já byla venčit boříka jen vskutku před dům a celé dopoledne jsem měla černé svědomí z toho, že něco svému psíkovi dlužím. před polednem se luka probudil, obstarala jsem ho, dala do šátku, vzala boříka a vyrazili jsme ven. a protože je tam dost deštivo, tak jsme odpoledne strávili v posteli. já měla chuť zavřít oči, ale lučka moc nejevil zájem. když mi leží na břiše, snaží se plazit a pást koníky, a když ho mám vedle sebe, tak se očicháváme, ale on nechce moc ležet, tak je těžké ho uklimbat. hošíček má radar na to, když bych se ráda najedla, zrovna nemá náladu, a tak spěchám s přípravou i konzumací. a protože nějak nemám chuť k jídlu, hrozně se odbývám. mám chutě na sladké. děsné. ale protože doma nic sladkého nemáme, mám smolíka. dnes jsem si chtěla pustit jeden film, a víc se začíst do prince ládíka zibury a jeho cestě po arménii a gruzii, ale myslím si, že budu ráda, když si na chvíli složím hlavu a zavřu oči. || rodiče si pořídili nového pejska. útulkáče rudu. je to pejsek z cikánské osady kdesi ze slovenska, je hrozně správnej, dnes se seznámili s boříkem,  a bořík se zamiloval. rudík je kastrovaný (taťka pravil, že je rozšmikaný) a bořík je teplý, to víme už dávno. resp. nemá vyhraněnou sexuální orientaci, takže spíš bi. hárající fenky ho berou, ale někteří psíci ještě mnohem víc. takže jsme je tady u nás neustále od sebe oddělovali, protože když spolu neblbli v rámci hry, tak spolu "blbli". snad je tyhle choutky přejdou. co nejdřív. téra

neděle 7. ledna 2018

žena v okně. jsem cca v půlce. a mně to zatím připadá jako hrozná blbina. já si nemůžu pomoct. alkoholové delírium, do kterého hlavní hrdinka anna neustále upadá, mě nesmírně irituje. asi proto, že už je mi to známé od rachel z knihy dívka ve vlaku. nic nového, nic originálního. a upřímně mi i to zmizení a bludy v hlavě hlavní hrdinky připadají jako z dívky ve vlaku. musím přiznat, že jsem se asi ochudila o finále, protože mi to nedalo a nakoukla jsem na konec knihy. nijak pečlivě jsem to nestudovala, nevím, zda žena v knize skutečně zemřela nebo ne, takže nevím, zda osoba na konci je vrah nebo jiný padouch, a co se vlastně stalo. já to asi dnes už dočtu, ale pořád čekám, kdy mě příběh úplně vtáhne. zatím si při každém jejím loknutí merlotu říkám no ty vole, ty jsi dobře jetá. a vůbec se nedivím edovi a olívii. tak dost. už žádný spoiler. || stahuju si film případ sloane a to the bone. tipy na dobré filmy "mi" vždycky dává kočkandy, jejíž kulturní okénko mám na blogu vskutku ráda a našla jsem u ní už tolik výborných tipů na filmy. || dnes po několika dnech bez návštěvy. ale my zase vycházkou došli k badboyově mum a navštívili ji. a bylo to moc příjemné. || celý týden chci ještě sledovat některé předvolební boje, tzn. debaty a diskuse. já jsem pro první kolo už asi definitivně rozhodnutá. ačkoliv musím přiznat, že se mi líbí více kandidátů. nevolitelní jsou pro mě pouze petr hannig, jehož považuju za ukrutného dementa, a pak současný prezident zeman. naštěstí hannig získá tak 0,2 % hlasů a bude venku. zeman bude opanovat druhou stranu spektra, byť stále věřím, že lidé jsou rozumní. i když po říjnových volbách bych neměla být tak naivní. téra