neděle 24. září 2017

neděle. zase ten víkend ubíhá mílovými kroky. ale následující týden je rozbitý čtvrtečním státním svátkem, a v pátek pak mám jen dva kurzy. takže v podstatě jen tři dny pracovní a čtyři dny volné. přečetla jsem knížku synáček od jaroslava havlíčka. od středoškolských let je to můj oblíbený autor. a tohle je jedna z mála věcí, které jsem od něho nečetla, ač mám knížku z nějakého výprodeje v knihovně doma. tak nastal čas. resp. nemohla jsem se začíst do ničeho jiného. já, poutník mě nějak neoslovuje. včera mi moje sis říkala, že si nemyslí, že je to můj šálek. a mrzí mě to, protože to mamka hodně chválí. jojo moyes a její tvorba je úplná střela mimo můj literární záběr. ale čtu teď skvělou knihu pohřbení od kendry elliot a musím říct, že se mi od toho horko těžko odtrhává. víkend je tak trošku ve znamení samoty. včera ráno jel badboy se svojí mum do lesa na houby. ani už nemám ambice do lesa chodit, protože oni tam fakt vydrží hodiny. já ne. zase přivezl plný koš. ráno bylo správně pošmourno, sedla jsem do auta a jela si do polska koupit vřes. mají tam každoročně krásné vřesy za krásné ceny. v česku jsem na tak hezké nenarazila. rovnou jsem koupila máslo, které tam vyjde mnohem levněji. nějací chachaři ho tam kupovali po desítkách. chápu. nebo nechápu. chápu, že jsou z daleka, přijeli se zájezdem, do vánoc už tuhle cestu nejspíš neabsolvují, tak ať mají na pečení cukroví, ale u nás doma se nikdy věci nekupovaly ve velkém jen proto, že jsou zrovna v akci. tak jsem koupila jednu kostku a jela zase zpátky. odpoledne jsem krájela a sušila houby, četla, a večer pak vyrazila po téměř třech měsících s macem&honzou posedět. přidala se sis&tony&pavel,tak bylo veselo. nečekaně příjemný večer. jsem zvyklá na brzký spánek, tak jsem chtěla v osm vyrazit domů, ale přišla jsem až hodně po jedenácté. badboy vezl několik palet do frýdlantu nad ostravicí, tak ho doma čekal alespoň kebab. lol. || viděla jsem ohňstroj. některé firmy holt do svých oslav investují, a my to viděli pěkně od dannyho z okna. || dnes badboy&zděnda něco kutí na autě, já teda dopoledne fest prospala, protože prostě do postele jsem se dostala až o půlnoci. dosušuju poslední várku hub. uvařila jsem houbový guláš. ulítávám si čím dál víc na bramborách, které si servíruju i ke guláši. teď se mi zdá, že mám v knihovně dost prachu, půjdu utírat prach a stírat kuchyň. psí kámoš odjel včera v podvečer s taťkou na chalupu, dnes po obědě dorazil domů, je unavený a pospává. to jen já bych ho pořád ňuchňala a on dnes moc nechce. || ve čtvrtek se chystáme se sis na dožínky do babiččina údolí, miluju to místo, miluju všechno spojené s tradicemi dob dávných. budu mít doma psí duo, páč mum a taťka vyrážejí do prahy, jdou na prohlídku nového světa i s průvodcem tentokráte. další víkend se chystám do prahy, chceme s kate&terkou vyrazit na výstavu botiček manola blahnika. a vůbec se chci zase nadýchat velkoměstského vzduchu a trošky té kultůry. || tak asi jdu být zase víc produktivní a něco dělat. ať mám hotovo, můžu dokoukat film sbohem berlíne a dočíst tu knihu. téra

středa 20. září 2017

jdu si zalít lístky máty a meduňky, přidat med a citron, což je celé můj highlight posledních několika dní. mám už na zítřek v hlavě program kurzů, takže nemusím nic sáhodlouhého chystat. minulý týden i tenhle jsme v jedné velké firmě testovali, takže pro mě to bylo docela fajn. vždycky si připadám blbě, když si tam čtu a oni se potí nad testem. ale na druhou stranu já ty testy musela vymyslet a sestavit. takže taková ta nepřímá lektorská činnost (čti příprava), která není normálně hrazená. takže pak mě to přestalo trápit. ale chtěla jsem být alespoň trošku nápomocná, tak jsem četla jen takovou oddechovku v podobě správné pětky, aby mě příliš nerušily případné studentské dotazy. lol. dostala jsem dnes také na plátně vytištěnou podobiznu fridy kahlo, úžasně barevné. ještě lepší, než jsem si vůbec představovala. a mám jeden v záloze pro lišku k vánocům. jen to musím dát do rámů. tyhle tři dny utekly nesmírnou rychlostí. v podstatě jsem vždy po výuce sjela na mini nákup, badboyovi udělal sváču, dala si vanu, chvíli si četla, a padla za vlast. || zítra mě čeká ráno lymfo. banka. knihovna. moji senioři. uděláme si takovou kulturně-cestovatelskou hodinu, na což se moc těším. dvě školky. a jeden individuální kurz u mě doma. mezitím uvařím bramboračku. dnes jsem ráno koupila těstoviny z červené čočky, nesmírně zajímavá a nová kulinářská věc pro mě. || dorazily mi další dva vánoční dárky. a zase mě naštvala poštovní doručovatelka. dva týdny zpátky jsem volala na poštu, a sepsali stížnost, ještě než jsem to stihla všechno vyložit. byla jsem doma, a když jsem šla z obýváku přes chodbu do kuchyně, všimla jsem si, že na zemi lepší dvě výzvy. jedna na dvě zásilky pro mě a jedna pro badboye. paní doručovatelce by asi upadla ruka, kdyby zaťukala nebo zazvonila. dnes jsem v kuchyni a slyším, jak padají na zem dva balíčky. a pak slyším, jak strká něco dalšího do schránky. chvíli vyčkám, pak otevřu dveře, abych to vyndala, ale tam nic. a za lítacími dveřmi stojí paní doručovatelka a už na to vypisuje lísteček... zvonek jako co? takže jsem badboyovi ušetřila jednu cestu na poštu, a paní doručovatelce pokárání. || sháním nějakou fajn tužku na obočí. sjela jsem video u getthelouk, ale ničím mě úplně nepřesvědčila. tož nevím. téra

pondělí 18. září 2017

a je to. pondělí za mnou. ráno firma, kam jsem se příliš netěšila, protože jsem přemýšlela, že jeden z těch kurzů definitivně zruším. ale ze dvou účastníků toho jednoho kurzu dorazil jen jeden, a bylo to fajn. pak kurz nad kávou u dannyho a úprk na diabetologii. toho stresu poslední dva dny zase, bála jsem se, že mi dají inzulín. ale ráno jsem měla po snídani tak dokonalou glykemii, že jsem si říkala, že se tomu nakonec snad i vyhnu. a taky že jo. prý mám nějaké jejich tabulkové hodnoty lepší než minule. výborný jídelníček. o pět kilo méně než před jiným stavem. a paní doktorka mi potvrdila moji domněnku, že rýžové mléko snižuje neskutečně glykemický index. spokojeně jsem odkráčela domů. kontrola za měsíc. snad mě pak už ty dva měsíce do porodu nechají žít. žádný inzulin. odpoledne tři dětské kurzy, bylo to super. letos mě to v téhle instituci nesmírně baví. a máme tam klid. a hlavně taková ta tvůrčí atmosféra. kdy annie si sedne ke stolu, protože se jí odtamtud pracuje líp, někdo se válí po koberci, emma sedí na zemi opřená o stěnu, daneček se válí na sedačce, a děláme angličtinu. a mně se to takhle líbí. a jim očividně taky. || zásoby rýžového mléka v dmku. krabice do komody z pepca na ty miniaturní ponožtičky, rukavičky a čepičky. jsem dnes hledala jednu ponožku a jednu rukavičku po pračce i sušičce. našla. navečer rychle k našim. dali jsme si s taťkou kávu. koukali na plzeň-zlín. odvezla jsem si nový pressovač a podzimní květinu z chalupy od mum. už mám od včera větvičky z šípkového keře. nebaví mě přílišné aranžování, mám ráda takovou divočinu, a tohle to naprosto splňuje. teď už jsem doma. v sušičce na houby jede další várka, kterou jsme tam s badboyem doplnili. máme pět sklenic a jednu plechovku sušených hub, přibylo dalších pět skleniček. sušíme i na sítě a plechu. budu muset v týdnu na chalupu pro skleničky, protože o víkendu badboy vyráží opět na houby, tak ať to mám kam dávat. || konec hlášení. téra

neděle 17. září 2017

náročný přesto príma víkend. v pátek usnul badboy po osmé, já kolem deváté, ve tři jsme byli oba vzhůru a nechtělo se nám spát. mně proto, že mě bolelo v kříži a bolela mě třísla, navíc bylo dítko vzhůru a kopalo, badboy proto, že je zvyklý vstávat brzy, a kór když jde spát po osmé. tak jsme si povídali a střídavě zabírali, chvíli spal on, chvíli já. v sedm budík. dny marianne jsem zahájila v jaroměřském tescu, kde jsem si od značky f&f koupila kalhoty. nic objevného. stejné, jako si tam kupuju vždy. snídaně a cesta do města perníku. tam jsme odložili psího kámoše a vyrazili do prahy. lákala by mě tam kupa věcí a míst, ale cíl by jasný. ikea a cčm. všude bambilion lidí. v ikea jsem poobědvala moc dobrou bramboračku (nekonkurující ovšem té mé, ha) a hnusné zeleninové koule. taková ta náhražka koních koulí, ale pro nemasomilce. takže varuju, je to fakt hnus. jsem to nemohla ani polknout. koupili jsme komodu pro bábetko. taky knihovničku, kterou ovšem pomalu zabydluju já. a pak takové ty pičičandičky, co v té doplňkové části člověk nemůže nechat. adventní svíčky pro mě a mum! kdo je pak má shánět na konci listopadu, když už nikde ty pěkné nejsou?! krásnou karafu a pár dalších krasověcí. přesun na cčm. v reserved fronta až skoro ven z obchodu, tak jsem se ani nerozhlížela, protože jsem odmítala případně trávit čas v řadě. v ccc fronta, takže rozhodnutí, že ta parádní perka si koupím až druhý den v našem trojcéčku. badboy byl z obchodů značně otráven. ožil jen ve frontě u hájků. pro mě to byl obrovský boj s vlastní sebekázní. polykala jsem naprázdno, sliny se mi sbíhaly, div neodkapávaly, ale koupila jsem si jen obyč vodu v lahvičce. badboy tam miluje větrník a jahodový koktejl. spravila jsem si pak chuť ve starbucksu kávou. badboy byl akorát celý pryč, když šlo o vokukování voblečků pro dítko. museli jsme se krotit, protože jsem věděli, že nás doma pořád čekají ty dvě neotevřené mega krabice s oblečením a dalších pár věcí je na cestě z e-shopů. tak jsme koupili sadu ponožtiček v háemku a dva dudlíku v lindexu. tam jsem narazila na kojící podprsenky, což mě s marianne slevou velmi potěšilo. v manufaktuře jsem nakoupila pár vánočních dárků. v marks&spenceru pak čaje, a už jsem toho měli plné zuby. po garderobě jsme snad ani nekoukali. jen v céáčku jsem přemýšlela o sadě supercute ponožek právě pro mě, ale ta fronta ke kasám mě opět odradila. ale baví mě všude nesmírně to podzimní a zimní oblečení. já tahle období zkrátka miluju. || cesta domů zpět přes pardubice. vyzvednutí psího kámoše, který měl príma den. od sestřenice jsem dostala s sebou ze zahrádky meduňku, mátu, polníček, rukolu a mrkvičky. jdu si udělat mátový čaj, který normálně nepiju. ale chci ho vyzkoušet. často mi lidi říkají, jaké bylinky nemůžu, když jsem těhotná, tak jsem pátrala na internetu. mátu rozhodně ano. stejně tak můžu překvapivě zázvor a zázvorový čaj. skvělá poznání! čaj z malinovníku už pít také můžu, prý se nesmí jen první dva trimestry. btw můj jiný stav se překulil do poslední třetiny. nějak to utíká. a věřím, že to příroda všechno dobře zařídila. vždycky mě představa porodu děsila, možná proto jsem příliš nepřemýšlela o tom, že bych měla děti. jenže čím větší má člověk břuch, a čím víc ho toho bolí, tím víc se na to těší. a věřte, že když ráno vstávám a mám pocit, že mám cizí záda a cizí třísla, na porod se normálně těším. 

badboy dnes vyrazil se svojí mamuš na houby, na jejich oblíbené místo. opět plný koš. jsem jsem si k jedné své studentce půjčit sušičku hub, protože toho je hodně, a já to doma nestíhám a nemám kde sušit. zase jdu pár lahviček naložit. čekám, až se usuší první várka, abych tam mohla dát další. || do toho peru kupu dětských oblečků, abych je mohla hodit do sušičky a pak rovnou dát do nové komody. badboy se včera večer rozhodl, že ji rovnou sestaví. a sestavil i tu knihovnu. takže už to máme kam ukládat. cestou z prahy jsme se ještě v hk stavovali v obi. ale osb desky se nám už nevešly do auta. budeme v chodbě dělat podlahu. takže asi příští či přespříští víkend. plus pro balík kachliček do koupelny. po roce se naše industriálně pojatá koupelna začíná maličko měnit. prý mi říkal, že to do porodu bude všechno ready. tak jo. lol. 

já si ráno sjela do ccc pro nové botky. krásná perka z neopracované kůže od lasocki. happy jak dva grepy. a tak já jdu nakládat ty houby. téra

pátek 15. září 2017

jsem se včera zase tak naštvala večer. k véče jsem měla řepové karbanátky. protože jsem instagramový úchyl, neopomněla jsem si tuhle božskou manu vystavit na tuhle príma platformu. protože všechno, co mě těší, chutná, baví, zajímá, si tam ukládám. moje spolužačka ze základky mi pod to vložila komentář, že bez toho česneku bych měla skvělý příkrm pro dítě. odvětila jsem, jestli really tohle všechno, co obsahuje řepánek je pro děti ok - sůl, pepř, lněné semínko, ... odvětila, že snad myslela dítko od roku výš. tak jsem napsala, že mě nenapadlo o svém jídle přemýšlet jako o maně pro dítě, když mému bábetku jsou mínus tři měsíce a o nějaké řepě může být řeč tak napřesrok na jaře. a ona mi na to napsala, že to moc pitvám. twl. já jsem snad magnet pro tyhle cáklé matky. někde něco vystavím. ani zbla to nemá spojitost s mateřstvím, oni tu spojitost najdou a naservírují, a já jsem pak jak blázen. přitom jsem s ní byla někdy v červnu po letech na kafi a byla vcelku normální. a pak se na fb poptáte na knižní inspiraci a dostanete od ní odpověď kuřátko a obilí. huh. hele, já teprve před dvěma týdny zjistila, že ty čepičky, které všude pro děti prodávají a jsou hrozně roztomilé, nejsou ve skutečnosti na zimní chození ven. musí přes to jít pletená čepice. tak jak asi můžu přemýšlet o řepě jako o příkrmu? || v noci se mi zase blbě spalo. navíc si můj kojící polštář, který používám jako ulevovadlo a házím přes něj nohu, oblíbil pes. a na druhé straně je zase badboy, který mi nedovolí, abych tu nohu házela přes něj. pak se mi nikdo nemůže divit, že si ve tři ráno vařím čaj a mám pocit, že už začíná nový den. zase se mi nakonec nad ránem podařilo usnout a o půl osmé jsem byla jako mrtvola. ale kurzy príma. dva. dostala jsem rtěnku. v londýnské taštičce. a pak šla rovnou s markét na cappucino. || myslím, že spolu se sušičkou na prádlo nesmírně zlenivým. znáte takový to, když myjete nádobí ručně a vzdycháte, že byste si přáli myčku? pak ji máte a prudí vás ukládat nádobí do myčky. a nakonec myčku i vyklízet. a přitom to máte bez práce. proto myčku nemám a nechci, hned po jídle i po vaření všechno myju. vlastně jsem trošku mimoň, myju to už během vaření. ale mám to takhle s pračkou. vyperu. musím se donutit pověsit to. a pak to sundat, poskládat a zaklidit. o žehlení se bavit nebudeme. vedu ho sporadicky. mám mám teď sušičku. všechno to načechrá a usuší. ale pak se to musí z té sušičky vyndat a zaklidit do skříně. tohle mi trvalo několik hodin. || no nic, vana. ráno v sedm vstávačka. cesta do prahy. těšíme se. téra

čtvrtek 14. září 2017

poprvé jsme naložili prádlo do sušičky, a teď se na něj chodím občasně dívat jako na televizi. jak se to tam načechrává. lol. jsem děsně netechnický typ, a tak jsem čekala, až bude badboy doma, já čerstvě vyperu a zapneme ji. || nikdo mi nikdy neřekl, že kromě početí dítěte, těhotenství a porodu, má tohle všechno ještě další fáze. kromě bolesti zad po ránu, mě začala bolet třísla. než jsem začala vytáčet číslo gynekologa, tak jsem koukla na internet. hrozně běžná věc tohlecto. a dost otravná a nepříjemná. a odeznívá porodem. nakonec ten porod se jeví jako báječná událost. muhehe. || hele jako, kdo čtete jojo moyes, čím mám začít, abych neumřela nudou? jsem teď jednu knihu rozečetla a tak se u ní nebavila, že jsem ji půjčila mamce. ne, nejsem pomstychtivá, napsala si o ni. a tak se pouštím do já poutník doufajíc, že to bude jiné kafe a jiný kalibr. || vybírám a objednávám další vánoční dárky. || koupila jsem si časopis marianne, vypadá spíš jako nějaká ženská bible. a je tam kupa slevových kuponků na dny marianne. a já mám v merku pár věcí. takže do diáře jsem si vypsala obchody, kam chci zajít a odškrtala si, zda jsou na cčm, kde v sobotu budu. mám v merku kožená perka z ccc a kalhoty z f&f. a možná ještě nějaké kratochvíle. hlavně v knihkupectvích. těším se na novou komodu pro bábetko, neboť mě už neba mít ty dvě mega krabice v chodbě. chci to přebrat, vyprat a uklidit mu to. a mít víc prostoru ve své skříni pro sebe. v neděli jsem si totiž v sekáči koupila hezký svetřík. tmavěmodrý. po dlouhé době přes hlavu. tílko ve starorůžové barvě dole se širokou krajkou, a obyčejné černé tríčo s tříčtvrtečním rukávem, ovšem z kvalitního pevného materiálu, skutečně černé, žádné vyšisované. ve středu jsem tam zavítala znovu. 30% slevy. tmavě modré tílko se z pevného materiálu, ještě visačka, a nějaká britská značka. károvaná košile s hroty na kapsičkách a v podstatě i na zapínání. sice z kiku, který bych v sekáči prostě nekoupila, ale stála něco málo přes tři pětky a opět měla ještě visačku, nebyla nošená. mně je totiž líto kupovat v hrabáku značky, které jsou samy o sobě levné a ta cena se v bazaru zase tolik neliší. pak jsem si koupila halenku. to slov nemám ráda, připadá mi takové babičkovské. z háemka. petrolejová. jemný materiál jako šifon. bez límečku se zapínáním až ke krku. a nakonec černý svetřík přes hlavu z primarku, takový ten chlupatý aká konec osmdesátek nebo devadesátky. mám z toho matroše už kardigan a miluju ho. za tenhle nákup čtyř kousků jsem tam nechala necelá dvě kila. to je fér. obohatit šatník, která má cca čtyřicet kousků, si zasloužím. || zítra dva dopolední kurzy pro seniory, pak polední káva s markét, a vůbec, pátek už je víkend. i čtvrtek už tak na půl počítám do víkendu. vlastně od úterka už to k tomu tak směřuje. haha. alespoň mi to všechno uteče. nebo ne. já si ten podzim chci užívat, a ne ho nechat proklouznout mezi prsty. vždyť ho miluji ze všech ročních období úplně nejvíc. a to dítko v břiše mi nikam neuteče. téra

pondělí 11. září 2017

neděli jsem už osaměle příliš netrávila. v pět jsem byla vzhůru (tak když jsem šla po deváté zase spát, lol), ale ještě jsem zkusila zabrat, a vzbudila jsem se před půl osmou. čaj. snídaně. falešný culík. hurá na bazar. po měsíci přijel. chtěla jsem okouknout nějakou parku nebo kabátek. po letech jsem tam byla hned ráno v devět. jinak chodívám v pondělí či úterý dopo, kdy tam nebývají lidé. a to je to obrovská sportovní hala plná štenglů a stolů. byl to mazec. jsem pro, aby se důchodcům zvedly důchody. protože jestli mají dělat tohle, co dělají, pro pár kousků oblečení, tak mi to připadá hodně smutné. starší dámy jako buldozery si razily cestu, kam potřebovaly, pojekávaly na sebe, kolik toho kdo má, moc si věci neprohlížely a rvaly je rovnou do velkých ikea tašek. jsou to takové ty závodnice, co tam jsou každý měsíc. ale je to takový zajímavý sociologický průzkum. během procházení se kolem stojanu se svetry a cardigany, kdy vybírám, zda mi něco nepadne do oka, vyslechnu rozhovor dvou cca šestnáctek o jejich prvním sexu, dohadování se romského páru o tom, proč žena nezařídila půjčku, další dámy rozebírají, kde v našem okrese rostou houby. no dozvím se! koupím si svetřík, tílko a tríčo. vystupuji ze své komfortní zóny, kdy tričko je sice černé, ale tílko v takové té starorůžové barvě, a svetřík hodně tmavě modrý. mamce kupuju na zkoušku krásné háemkové šaty. vracím se domů pro tašku s narozeninovými dárky pro moji sestru a vyrážím na chalupu. vítá mě dým z komína, což znamená, že podzim je tu, topíme v kachlových kamnech ve světnici. pijeme kávu a čaj. obědváme společně s mamkou a taťkou. můj psí kámoš jde s taťkou na obhlídku švestek za vesnici. po o pak sis a tony. sedíme venku v pergole zachumlaní v bundách. vyřeším sobotní psí hlídání. rodiče budou pryč i se psí dorotkou. sis&tony se jedou rekreovat. liška je jede na jižní moravu za vínem. volám sestřenici do pardubic, zda bychom tam cestou do prahy nemohli boříka odložit. a můžeme. takže ho zaparkujeme na půl dne v sobotu právě tam. potřebujeme zmáknout ikeu. potřebuju totiž zpacifikovat mraky dětských oblečků, které se mi doma hromadí, takže komoda je nutná. a také jsou dny marianne, potřebuji pár věcí, tak jsem si říkala, že cčm bude ideální volba. 

dnes mám odučené tři kurzy. a ještě tři dětské před sebou. na ty se moc těším. ráno dva firemní. první samozřejmě standardně príma. a ten druhý mě nebaví čím dál víc. dva týpci. jeden krapet mladší než já, druhý starší než já. hrozně mě nebaví, jak považují za machrovinu, když něco neví, a dávají ostentativně najevo, že to ale vlastně nepotřebují. dva týdny zpátky dotaz, co je podmět a přísudek, že to často zmiňuju, a že dcera na druhém stupni to chtěla vysvětlit a on nevěděl. pro mě trošku nepochopitelný hardcore, ale rozumím tomu, že někdo češtině nehoví. ale tak ať si to buď nechá vysvětlit nebo se na to neptá, ale ať to nečastuje slovy, že to je stejně k ničemu a nikdy to nebude potřebovat. věta hodná žáka páté třídy. dnes jsme u "themselves" ve spojitosti "enjoy themselves" řešili, co to je. říkám, že v podstatě zvratné zájmeno. odpověď dospělého muže já znám jenom zvracet. jako mám dost. dám tomu ještě příští týden, a bude-li to stejné, rozhodla jsem se, že to ukončím. je to zbytečné plýtvání mým a vlastně i jejich časem. 

chvilku kniha. a za hodinku a půl zase vyrážím. téra