neděle 9. dubna 2017

jsem jako medvěd. pořád bych spala. dnes jsem vylezla ve čtvrt na dvanáct. ale to už potřetí. o půl sedmé mě vzbudila psí smečka svým nedočkavým podupováním u dveří, a tak se venčili, a já u toho málem spala. pak mě vzbudil badboy, že mi nese snídani do postele. a pak jsem se na potřetí vzbudila tak nějak sama, řekla si, že jsem vostuda, a teprve na to konto jsem začala normálně fungovat. || v pátek nás bylo hodně posedět, pak jsme se rozdělili, pak ještě víc, a pak jsme s bárbí a láďou dorazili za zbytkem do klubu. hráli jsme šipky, fotbálek, s bárbí jsme se distancovaly od kulečníku. naposledy, kdy jsem ho hrála, jsem se trefila koulí na sousední stůl, takže skutečně se nic nestane, když nehraju. || v sobotu jsem si zašla pro psí dorotku, odpoledne jsme oba pejsky vyvezli na louku, tak si s nimi pochodili, a odvezli je zpět na gauč. poté jsme sedli do auta a přesunuli se za hranice (všedních dní), chtěli jsme zajet do klodzka. ale nakonec jsme nejdříve dojeli do wamberzycz, kde je přenádherný kostel. byla jsem tam před dvěma lety s rodiči. to městečko je takové nijaké. malé. provinční. architektura ve stylu každý pes jiná ves. ale přesto to mělo své kouzlo. přijížděli jsme tam úzkou točitou silničkou, před námi se objevil kamenný most/brána, který jsme podjeli a nám se otevřel pohled na krásný kostel. při parkování o kus dál rokovala skupinka místních chlapíků, z nějaké uličky vyšli dvě řeholnice a farář. na náměstíčku bylo poměrně rušno. na kostele vlálo několik vatikánských vlajek. vyšli jsme širokým schodištěm ke kostelu, obešli ho dokola velkou chodbou, nakoukli do kaple, zpovědnice, zapálili svíčku u rytiny jana pavla. nejsem věřící, ale nesmírně se mi architektonicky i tak nějak atmosférou líbí kostely, kostelíčky a katedrály. zkrátka boží svatostánky. pak jsme už vyrazili do klodzska, kde jsem si doplnila zásoby báze ingrid, kozičkového krému pod oči od značky ziaja, a neodolala jsem nějaké tamní značce sprcháčů. koupili jsme si čtyři polské džemy s vysokým obsahem ovoce, všechny čtyři stály dohromady cca sedmdesát pět korun. pokoupili pár dalších dobrot, které jsme chtěli vyzkoušet, dali si první letošní zmrzlinu, a vyrazili zpátky do česka. teď z jara, nejspíš ke konci dubna či v květnu, kdy je všechno barevné a zelené, chci navštívit japonskou zahradu, která je na polské straně kousek za českými hranicemi. poznávám polsko sice po kouskách, ale poslední měsíce se mi to daří - viz. waršava, wroclaw, klodzko. v létě nějaké další polské plány. a letos už opravdu krakow a osvětim! polsko je teď mojí zemí číslo jedna, kde toho chci vidět, navštívit a poznat co nejvíce. docela bych uvítala i nějaký dobrý tip na současnou polskou literaturu. tedy kromě olgy tokarczukové. || a jinak se mám tak nějak fajn. tenhle týden by měl být parádní. čtvrtek snad kratší, završený divadelním představením aristokratka.  v pátek pak odjezd na dva dny do prahy. || dnes jsme si s badboyem a pejsky udělali výlet do ratibořic. nebylo tak zase tak přelidněno, jak jsem čekala. psíci se prošli, já si užila atmosféry místa, které mám tolik ráda, cestou domů jsme se stavili na zmrzlinu. a teď si napouštím vanu, mám rozečtenou knihu jan werich - na kampě pod pokličkou od pavla chrastila. a večer si asi pustím nějaký film. a pak už vzhůru do nového týdne, na který se těším. dnes v sobě nemám takový ten nedělní nádech zítra je zase pondělí. téra

Žádné komentáře :