středa 19. dubna 2017

tak jsem si to před chvíli přištrádovala od lékaře s antibiotiky. včera mi sice už bylo blbě, rýma, kašel, chrapot, teplota. ale o tom, že bych zůstala dnes doma, jsem vůbec nepřemýšlela. ale badboy mi razantně řekl, že doma zůstanu, a ať si budík nařídím jen proto, abych mohla zrušit hned z rána, co je potřeba. sic jsem hned ráno věděla, že angínou netrpím, a tudíž bych ani k lékaři jít nemusela, ale přesto jsem si šla hodinku do čekárny počíst, abych odcházela s receptem. buď to padne na průdušky nebo na hlasivky. obojí pecka. fakt. ale snažím se nepřepočítávat, kolik peněz dnes nevydělám, a naopak si říkám, co hezkého dnes přečtu, a jaký film si pustím. musím přiznat, že červená a bílá od doroty maslowské se úplně minula s mojí představou té knížky. vím, že to má vzbuzovat vzruch, dráždit, provokovat, ale mě ta protetická véčka všude hrozně rozčilují. připadá mi to až přehnané, prvoplánově šokující. umím si představit, že mě tahle kniha kouzlí v šestnácti. ale teď ne. když mi anet psala, že jde z jejího hlediska o brak, tak jsem tomu zase takovou váhu nepřikládala. sama pak přiznala, že ji na polonistice četla povinně, tak možná proto ji takto soudí, ale za mě teda už také ne! a tak jsem si vytáhla knihu kokoschkova loutka, u které jsem čekala, že bude hlavním hrdinou právě malíř kokoschka. je to jiné. ale je to hezké. milé. čtivé. || včera jsem mimojiné dočetla knihu můj zrádce od autora sorje chalandona. o konfliktu v severním irsku. až po dočtení knihy, která měla silný příběh, alespoň pro mě určitě, a zajímavé rozuzlení, jsem si šla nastudovat nějaké bližší info o konfliktu. || tak jo. postel volá. téra

Žádné komentáře :