neděli jsem už osaměle příliš netrávila. v pět jsem byla vzhůru (tak když jsem šla po deváté zase spát, lol), ale ještě jsem zkusila zabrat, a vzbudila jsem se před půl osmou. čaj. snídaně. falešný culík. hurá na bazar. po měsíci přijel. chtěla jsem okouknout nějakou parku nebo kabátek. po letech jsem tam byla hned ráno v devět. jinak chodívám v pondělí či úterý dopo, kdy tam nebývají lidé. a to je to obrovská sportovní hala plná štenglů a stolů. byl to mazec. jsem pro, aby se důchodcům zvedly důchody. protože jestli mají dělat tohle, co dělají, pro pár kousků oblečení, tak mi to připadá hodně smutné. starší dámy jako buldozery si razily cestu, kam potřebovaly, pojekávaly na sebe, kolik toho kdo má, moc si věci neprohlížely a rvaly je rovnou do velkých ikea tašek. jsou to takové ty závodnice, co tam jsou každý měsíc. ale je to takový zajímavý sociologický průzkum. během procházení se kolem stojanu se svetry a cardigany, kdy vybírám, zda mi něco nepadne do oka, vyslechnu rozhovor dvou cca šestnáctek o jejich prvním sexu, dohadování se romského páru o tom, proč žena nezařídila půjčku, další dámy rozebírají, kde v našem okrese rostou houby. no dozvím se! koupím si svetřík, tílko a tríčo. vystupuji ze své komfortní zóny, kdy tričko je sice černé, ale tílko v takové té starorůžové barvě, a svetřík hodně tmavě modrý. mamce kupuju na zkoušku krásné háemkové šaty. vracím se domů pro tašku s narozeninovými dárky pro moji sestru a vyrážím na chalupu. vítá mě dým z komína, což znamená, že podzim je tu, topíme v kachlových kamnech ve světnici. pijeme kávu a čaj. obědváme společně s mamkou a taťkou. můj psí kámoš jde s taťkou na obhlídku švestek za vesnici. po o pak sis a tony. sedíme venku v pergole zachumlaní v bundách. vyřeším sobotní psí hlídání. rodiče budou pryč i se psí dorotkou. sis&tony se jedou rekreovat. liška je jede na jižní moravu za vínem. volám sestřenici do pardubic, zda bychom tam cestou do prahy nemohli boříka odložit. a můžeme. takže ho zaparkujeme na půl dne v sobotu právě tam. potřebujeme zmáknout ikeu. potřebuju totiž zpacifikovat mraky dětských oblečků, které se mi doma hromadí, takže komoda je nutná. a také jsou dny marianne, potřebuji pár věcí, tak jsem si říkala, že cčm bude ideální volba. 

dnes mám odučené tři kurzy. a ještě tři dětské před sebou. na ty se moc těším. ráno dva firemní. první samozřejmě standardně príma. a ten druhý mě nebaví čím dál víc. dva týpci. jeden krapet mladší než já, druhý starší než já. hrozně mě nebaví, jak považují za machrovinu, když něco neví, a dávají ostentativně najevo, že to ale vlastně nepotřebují. dva týdny zpátky dotaz, co je podmět a přísudek, že to často zmiňuju, a že dcera na druhém stupni to chtěla vysvětlit a on nevěděl. pro mě trošku nepochopitelný hardcore, ale rozumím tomu, že někdo češtině nehoví. ale tak ať si to buď nechá vysvětlit nebo se na to neptá, ale ať to nečastuje slovy, že to je stejně k ničemu a nikdy to nebude potřebovat. věta hodná žáka páté třídy. dnes jsme u "themselves" ve spojitosti "enjoy themselves" řešili, co to je. říkám, že v podstatě zvratné zájmeno. odpověď dospělého muže já znám jenom zvracet. jako mám dost. dám tomu ještě příští týden, a bude-li to stejné, rozhodla jsem se, že to ukončím. je to zbytečné plýtvání mým a vlastně i jejich časem. 

chvilku kniha. a za hodinku a půl zase vyrážím. téra