třičtvrtě na šest a já jsem už vzhůru. mám vyvenčenou psí smečku, jsem po snídani, oblečená, umytá, nakrémovaná, poslouchám nějaké yt video a chystám se číst z rodinné kroniky od karolíny světlé. tři dny volna znamenaly, že jsem dočetla anglické listí, ani za mák nepohnula knihou zahradnictví, přečetla od francois saganové mé nejhezčí vzpomínky, poté jsem vyndala z knihovny matka davida s., narozeného 3. července 1959, takový smutný drogový příběh z nizozemí. koupila jsem si ji ve výprodeji v knihovně za pětikorunu. mám radost, že zase literárně trošku žiju, protože jsem to flákala. nějak mi nepřicházela slina a nešlo to. do porodu těch osmdesát knih asi fakt nedám. začínám knihu číslo 64, a termín mám za necelé čtyři týdny. to bych musela číst průměrně čtyři knihy týdně. ale nikdy neříkej nikdy. čeká mě poslední týden práce, a pak volno. ačkoliv jsem si udělala seznam toho, co musím zmáknout. vyřídit účetnictví za rok 2017. resp. připravit si ho, aby až mi dorazí v lednu přehled ze sociálky a zdravotní pojišťovny, odvezla všechno účetní a nemusela se tím víc zabývat. zabalit si tašku do porodnice, připravit chlapečkovi věci na odchod domů, vyzvednout vánoční stromeček a nazdobit ho. těším se na aranžování adventního talíře. no asi takhle. už od září mám z ikea čtyři adventní svíčky, a věnec už léta nevedu. mám od mamky vyroben keramický talíř zajímavého tvaru, a na něj svíčky nainstaluju, přidám občas nějakou pičičandičku v podání smrkové větvičky, pomeranče, jablka, ořechu, tradááá. většinu času jsou ale svíčky na talíři osamělé. a mně se to tak líbí. || v pátek jsme si vyrazily s aničkou&liškou na předadventní kávu, áňa pro nás měla oriflame. hezké, roztomilé. ale asi jsem z katalogové kosmetiky zase na chvíli vyléčená. mě baví, když si můžu věci osahat a očuchat live. || mám tady od pátka oba pejsky. jak svého boříka, tak dorotku od rodičů. za dva týdny jí bude patnáct let. hvězdička naše. je s ní ale trošku těžké pořízení. vždy to byl velmi svéhlavý westík, ale postupem věku se z ní stala dáma se všemi neduhy. takže už cca přes rok neslyší, na blízko blbě vidí, nerada se mazlí, člověk ji může hladit jen když má ona náladu. a často nemá v noci chuť spát a vymrzuje. a protože se občas stane, že třeba omdlí, motá se a tak, tak jsem z toho čím dál víc nervoznější, mám-li ji opečovávat já. přes léto jsem si na chalupě tak nějak zvykla, ale teď je to opět nárazově, a tak jsem trošku neklidná. seznala jsem, že nejlepší bude, budu-li ji mít neustále na očích, a tak jsem si ji večer přinesla do postele. krásně usnula na polštáři, a já si přichystala polštář druhý. v deset jsem ji ještě vzbudila a šli jsme je oba s badboyem venčit. jenže milá zlatá už pak nechtěla zamhouřit oka, trajdala po posteli, dýchala, chtěla pořád seskakovat, což mi připadá krajně nebezpečné, když parkety kloužou, jí se rozjíždějí packy a chodí jako zeman (to řekl ve čtvrtek náš taťka). takže jsem ji neustále hlídala. lezlo to nejspíš na nervy jí, a lezlo to na nervy i mně. o půlnoci počůrala pro jistotu parkety. badboy toho měl už plné zuby, šel si ustlat na gauč, ať si prý dorotka lehne na jeho půlku postele, spí, a já mám klid. jenže to nepřijala s povděkem, ale ťapala po bytě po parketách, hlasitě dýchala, což zapříčinilo, že ani já v ložnici, ani badboy v obýváku jsme nespali. ve dvě ráno mi dávala ostentativně najevo, že by šla znovu ven. tak jsem se oblékla a šly jsme. do třičtvrtě na tři jsem pak u ní seděla, hladila ji, a ona usnula. v sedm už dusala v ložnici po parketách a hlavičkou naznačovala směr dveří. takže další venčení. sobotu v rámci možností prospala. i dnešní noc prospala. jenže to se zase spalo blbě mně. včera mě po dlouhé době zase hodně bolela třísla a přidala se kyčel. při nákupu v hypermarketu jsem se statečně zapírala o košík a nevěděla jsem, zda se každou chvíli nerozbrečím. navíc jsem si všimla pár soucitných pohledů, musela jsem vypadat, že už téměř rodím. doma jsem si uvařila čaj, připravila večeři, zapálila svíčku, napustila vanu, četla si. badboy jel skládat kamsi do jablonce, takže přijel až po deváté. mě ta samota tentokráte vůbec nevadila, právě naopak, to sychravo venku mi dělalo hrozně dobře. a vyhlížela jsem sníh. ten k nám do města ovšem nepřišel. sněžilo na kopci nad městem, ale tady dole nic. || dnes mě čeká kreslení do památníčku, doufám, že letos naposledy. dovymyslím co na kurzech poslední týden. musím dovytunit domácí úkoly pro seniory na další dva měsíce. a stejně vím, že během dopoledne si ještě zalezu do postele a zaberu, protože je pro mě šest hodin spánku nesmírně málo. hezkou neděli. téra